Čtyřprocentní varianta

30. července 2010 v 13:35 | Ilka |  společnost

Homosexualita mi nevadí a myslím, že tak jak ji vnímám já, budou ji jednou vnímat všichni. Je jen otázkou času, kdy k tomu jako společnost dospějeme.

Existence této varianty lidské sexuality je známá jako lidstvo samo, dnes už dokonce víme, co se před narozením těchto lidí událo v lůně matky, proč všechno dopadlo jinak, než je obvyklé. Je to dobře, protože je to podstatný argument proti různým ještě přežívajícím teoriím, jako že se jedná o úchylku, zhýralost nebo jakousi v průběhu života chycenou nemoc. Přemýšlím, jestli mají mně známí homosexuálové nějaké shodné typické vlastnosti. Často se většinu života hledají, většinou velmi bolestivě. Žijeme přece ve společnosti, kde to chce mít dostatek sebevědomí, když se chceme odlišovat, proto do toho každý "nejde". Oni se však odlišují z podstaty a "jít" do toho musí, pokud se chtějí sami sobě podívat do očí. Mám k nim proto ochranitelský přístup - bezpochyby mají to bytí tady těžší, prakticky už od startovní čáry.
V poslední době se poukazuje hodně na to, že jsou úspěšní. Na tom nevidím nic zarážejícího, život je otázkou priorit a oni tolik nezakládají rodiny s dětmi. Některé možná jejich práce odpoutává od věčného řešení neřešitelného. Někteří třeba v kariéře zůročí zkušenosti nasbírané probíjením se většinovou společností. Každopádně jim to přeji, tak jako přeji úspěch všem, co si nestěžují a bojují.
Zajímavý je vysoký výskyt homosexuálů v církvi - to je fakt, který dnes už nepopírá snad ani církev sama. Taky se zde není čemu divit, když se na to člověk podívá logicky. Tito lidé se přece hledají, nejbolestněji ve věku, kdy se také rozhodují o svém budoucím povolání. Oficiální postoj církví k homosexualitě je známý a bohužel stále stejný. Věřící homosexuál pak často bojuje sám se sebou a se svým selháním vstupem do semináře. Cítí vinu, za kterou chce přinést oběť? Homosexualita není překážkou lásce k Bohu, Boha často nejvíc milují ti, co se sami považují za špastné a hříšné. A prostředí semináře je pro hledající se lidi živnou půdou. Myslím, že jejich pochybnosti o vlastní orientaci a z toho plynoucí výčitky jim v katolické církvi usnadňují přijmout celibát a vzdát se myšlenky na rodinu. Někteří jistě cítí, že právě jako homosexuálové mohou nejlépe sloužit Bohu. Buhužel, jsou to lidé a jako lidé taky ve svých snahách a bojích selhávají.
Myslím, že společnost si na homosexualitu jako součást svého života zvyká. Minimálně ta naše česká, kde jsou opravdoví věřící stejnou menšinou, jako homosexuálové a která tudíž moc nevychází z oficiálních církevních dogmat. Už nás tolik nevzrušují zprávy o uzavírání registrovaného partnerství. Rozporuplné pocity v nás však stále vyvoláva představa rodiny tvořené homosexuálním párem vychovávajícím adoptované dítě. Zatím na to nejsme dost liberální ani my - Češi volnomyšlenkáři. Časem si uvědomíme, že pro zdravý duševní vývoj dítěte je nejpodstatnější schopnost zahrnout láskou a že tato schopnost není vázaná na sexuální orientaci.
Homosexuálové bojují. Tím, že se ke své orientaci otevřeně hlásí, drží se za ruku a líbají na zastávkách. Tím, že nám svůj svět zbavují tabu. Tím, že nám ukazují, že jsou stejně schopní jako my. Zatím většinu z nás stále ještě pobuřují. Časem je přijmeme takové, jací jsou. Pak už nebude třeba extravagantních průvodů městy, šokování a násilného připomínání vlastní existence. Věřím tomu, že přijde doba, kdy homosexualitu rodiče vysvětlí malým dětem jedním vrzem se zrzavostí, brýlatostí, hluchotou, mentální retardovaností a trpasličím vzrůstem. Jako fakt, jako variantu lidského bytí. A budou rádi, až se v pubertě ukáže, že jejich vlastní dítě je hetero - protože to je taky normální!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 leni leni | Web | 30. července 2010 v 14:39 | Reagovat

Moc hezký článek, díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama