Největší bouřky jsou ty vnitřní

30. srpna 2010 v 17:09 | Ilona P. |  zamyšlení - většinou na téma týdne

Dřív se lidé bouřek báli, nevěděli jak a proč vznikají a mysleli si, že jsou formou božího hněvu. Ti, kteří byli v době bouřky relativně v bezpečí v chalupách, zapalovali hromničné svíce za chudáky, co jsou venku. Dnes máme standardně hromosvody a bleskosvody, známe původ bouřek a až na pár chronických strašpytlů jsme se smířili s tím, že k životu jako součást počasí patří. O to více se soustředíme na naše vnitřní bouře, dříve spíš opomíjené - možná i kvůli většímu množství skutečných starostí...:-)
Když tak pátrám v osobní minulosti, moje největší a nejopravdovější bouřky byly vždy spojeny s láskou. Začínalo to mravenčením a končilo hrozbou, že se roztrhnu zevnitř! Emoce vzplanuly, bouřily a nakonec pozvolným dohasínáním vyprchaly...Jiné bouře zažíváme my cholerici, když nás něco pořádně naštve - to v nás zase bouří žluč - a ta na rozdíl od vody jen tak nevyprchá!Tady je jediným řešením pořádně se vybouřit, a to nejlépe bez následků - osobně doporučuji sport a na závěr trošku něčeho ostřejšího. Pořádně nás může rozbouřit i běžná hádka; bouřky z napětí, způsobené dlouhým čekáním na něco důležitého, jsou spíše nepříjemné.
Abysme nezůstaly pouze u vnitřních bouřek psychického a citového rázu - těmi fyzickými jsme si prošli taky všichni, jejich přílišný popis se sem nehodí - všichni víme, že mám na mysli to jakési řinutí se horem spodem, kdy dotyčný naprosto nepochybuje, že zažívá průtrž... :-)
Snad bysme ani nebyli lidmi, kdyby to v nás sem tam nezabouřilo; vždyť i naše bouřky jsou známkou toho, že naplno žijem a vnímáme! Faktem je, že jsou vyčerpávající, proto je na konci každé to známé ticho po bouřce, za které se modlily už naši předkové s hromničkami. To ticho je strašně osvobozující a dává nám příležitost načerpat síly. I když jsou kolikrát jen k dalším bouřkám...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 6. září 2016 v 18:01 | Reagovat

Moc pěkně řečeno. Kdyby nebylo bouřek, navážili bychom si klidu. Jenže v pořádné bouřce jde filozofie k šípku a bojíme se jen, aby nebylo hůř ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama