Takový sen o vlastním blogu

18. září 2010 v 15:10 | Ilona Protifka |  zamyšlení - většinou na téma týdne

Jako malá jsem hodně četla a chtěla jsem být spisovatelkou. Pak jsem se někde dočetla, že kdo moc čte, nestíhá žít vlastní život a opravdový život zná vlastně jen z četby. Řekla jsem si, že na tom něco může být a se čtením jsem přestala, určitě taky proto, že jsem byla zrovna v pubertě a všechno ve mně chtělo žít na maximum. Dneska jsem ve fázi, že mě zaujme málokterá knížka a opravdu minimum knížek přečtu poctivě od začátku do konce (obvykle zkusím úvod, pak prolítnu prostředek a podívám se, jak to dopadlo :-). Svou roli hraje určitě nedostatek času a pak taky celodenní práce s počítačem, která má za následek unavené oči. Je mi to trochu líto a už se těším na klidnější období života, kdy se čtením určitě zase začnu zabývat (minimálně dětských knížek! :-).
Ze svého snu stát se spisovatelkou jsem přesto zatím neustoupila, moc by se mi líbil život na volné noze, mít všímání si nevšedního při hledání inspirace jako náplň práce... Určitě bych použila všechno to zajímavé i zdánlivě nezajímavé, co jsem už v životě stihla zažít a je to v hlavě zasunuté, v podstatě to jen čeká na literární zpracování. Samozřejmě vidím i negativa této práce - finanční nejistotu, výpadky psací "sliny", nelítostnou kritiku a neúprosný tlak společnosti, aby autor psal podle jejího gusta, protože jenom tak může psát bestsellery a mít masový náklad. Trochu mě straší i pozvolné upadání papírových textů v dnešní době zveřejňovacího prostoru na internetu. Zároveň si sebekriticky uvědomuju, že bych asi se svými dispozicemi těžko napsala román - mám minimum fantazie a tendenci vycpávat text "vatou".
Co se mi líbí, je psaní postřehů z všedního života, rešerží, glos, fejetonů a sloupků - poprvé mě to oslovilo u Jana Skácela, sbírka se jmenuje Jedenáctý bílý kůň a už dlouho mám chuť si ji znovu přečíst, protože jsem zvědavá, jestli se mi bude líbit i dnes! A tak jsem se vlastně postupně dostala i k psaní blogu - je to opravdu takový můj malý splněný sen, protože jsem to hrozně dlouho plánovala a odkládala a když už jsem pak jednou konečně začala, začalo mě to opravdu bavit a naplňovat (pokud jste někdy chodili cvičit, pak to určitě znáte! :-) Můžu to všem jen doporučit, je to skvělá psychohygiena (konečně jsem skutečně pochopila, proč Božena Němcová psala tu idylickou Babičku v nejhorším období svého života) a člověk příjemně využije přesně ten čas, ve kterém by stejně nedělal nic...:-)
Jsem na začátku, po každém publikovaném blogu zažívám takové to vzrušující mravenčení kolem žaludku, těším se na komentáře a přemýšlím o lidech, co blogy čtou a hlavně o těch, co si z toho obrovského množství vybrali ten můj! Byly dny (a doufám, že jich bude přibývat), kdy mě jejich počet fakt potěšil (myslím, že každého začínajícího blogera velice zajímá počítadlo vstupů - takový ten ortel, který někdy naštve a jindy člověku dodá energii a sebedůvěru).
Tak vás tady vítám a děkuji, že mě tak trochu motivujete k plnění vlastních snů! :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wu Wu | E-mail | Web | 19. září 2010 v 23:49 | Reagovat

Ale uvědomuješ si, že jakmile jednou začneš blogovat, propadneš tomu? Není cesty zpět :).

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 25. června 2016 v 22:11 | Reagovat

Já myslím, že teď po šesti letech musíš být víc než spokojená!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama