Podzimní o hřbitovech

7. října 2010 v 16:11 | Ilona Protifka |  zamyšlení - většinou na téma týdne

Podzim je nerozlučně spojen s dušičkami. Nic o historii toho dne nevím, ale určitě by se pro něj těžko hledal vhodnější termín jindy, než v listopadu. V té době už má podzim grády, všichni chodíme ospalí, v depresívní náladě z nedostatku světla, pomalu se těšíme na Vánoce a ještě více na nový rok, který nám třeba přinese do života nějakou naději! Zavzpomínání na blízké zesnulé a návštěva hřbitova tu má zkrátka své místo - víc než kdy jindy.
Naši zesnulí odpočívají různě po celé republice, i tak nás atmosféra místního rozsvíceného hřbitova láká. Bohužel, i náš hřbitov už má svoje otevírací hodiny, a tak se tam teď po 17. hodině nedostane ani noha! Často tedy strávíme dušičky u zdi hřbitova. Zapalujeme svíčky za rodinu a blízké i za různé slavné mrtvé, jak nás postupně napadají, strkáme zapálené kalíšky za zídku až na záda prvních pomníků a užíváme kontrastu ostrého světla a tmy ve všudypřítomném tichu. Nakonec zapálíme svíčku za neznámé vojíny a taky za zesnulé, za které svíčku nikdo nazapálil - ráda ctím památku zesnulých tak nějak všeobecně.
Nejradši mám malé venkovské hřbitůvky, ty se na noc nezamykají a už jich tolik není. V období kolem památky zesnulých jsou plné rozsvícených svíček, po bližším prozkoumání však člověka zarazí, že na některém pomníku jich hoří 5 a na dalších dvou vedle je tma. Vždycky mám nutkání ty svíčky přerozdělit, přenést jich pár na opuštěné hroby, které už nikdo nenavštíví, lidem, jejichž život skončil definitivně i ve vzpomínkách! Bylo by hezké, kdyby nějaká na první pohled viditelná spravedlnost fungovala alespoň po smrti... Na druhé straně by to bylo jen sprosté okradení mrtvých, kteří se už nemůžou bránit!
Hřbitov je stejně jako kostel místo inspirující k přemýšlení. Mohou nás tu napadnout myšlenky, které nás nenapadnou nikde jinde a mohou být klíčové! V pubertě jsme s kamarádem na hřbitovní lavičce rozebírali svoje starosti a trápení. Bylo zvláštní, jak po tichém vyslovení v tom koloritu ztrácely význam! Na hřbitovy bychom měli chodit všichni, a to nejen na dušičky - zastavit se v tom tichu a popřemýšlet o tom, zda nám to používání loktů a honba za něčím někde vpředu stojí za to!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama