Pohřbívání je v nás

15. října 2010 v 18:25 | Ilona Protifka |  zamyšlení - většinou na téma týdne

Při jarní procházce brněnským Ústředním hřbitovem vás může snadno napadnout, že to je vlastně nejhezčí brněnský park. Je rozlehlý, takže sem nedoléha zvuk města a naplní vás zpěvem ptáků a vůní šeříku. Jste v přírodě, která nemá v centru Brna obdoby. Pak stačí jeden telefonát, který sdělí vážnou nemoc nebo něčí smrt. Rázem si uvědomíte, kde jste a cítíte to, co zde asi cítit máte už po projití branou - důstojný chlad. Zároveň si myslím, že i můj parkový pocit je na místě - člověk by měl hřbitovy brát jako něco přirozeného - stejně jako smrt! A měl by se zde cítit dobře, i když to může někomu znít morbidně.
Život nás má na smrt připravit, oddémonizovat ji a zbavit nás strachu. A tak sami pohřbíváme, asi proto, abychom se dozvěděli, jaké to vlastně je. Já jsem už pohřbila spoustu představ, iluzí a tužeb, plánů o budoucnosti. Samostatným oddílem mého hřbitova by mohly být ambice a nenaplněné lásky! :-) Sami si děláme nerálné představy, pouštíme se do nejistých projektů a dobrovolně se trápíme pseudoproblémy. Pak nám nezbývá než pobřbívat...Někde v mozku (nebo v duši?) nám narůstá depo pohřbené energie, síly, času. Prostě žijeme a to přináší ztráty, vynaložené úsilí vždycky nepřinese kýžené výsledky. Někdo se nad svým osobním hřbitovem trápí víc, někdo míň, ale smysl to nemá, tak jako není smysluplné ničit se tím, co už nemůžeme ovlivnit. Naštěstí se v nás rodí stále něco nového - energie je obnovitelná a touhy ani plány nám nikdo neomezil. Proto dokud jsme na světě a alespoň trochu fit, stavíme si vzdušné zámky, sníme, plánujeme, pouštíme se do riskantních projektů a milujeme nepravé. Takoví nepoučitelní už prostě my lidé jsme.
Jednou však budeme pohřbívat v mnohem závažnější rovině - své blízké. Utrpíme ztráty, které nám nikdo nenahradí. Nelze se na to dopředu připravit, můžeme se po hřbitovech procházet roky a hřbitov našich vlastních ztrát může být seberozlehlejší...
Jsem ráda, že máme v Brně ten krásný prostorný park stranou od hluku ulic. Jsem ráda, že je domovem zpěvných ptáků a že tu na jaře všechno kvete a na podzim hraje barvami. Hřbitov by určitě neměl být ponurým strašidelným místem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama