O přátelství

10. listopadu 2010 v 11:51 | Ilona Protifka |  společnost

Lidová moudrost říká, že nejlepším přítelem člověka je pes. Je na tom kus pravdy, i když je to vztah trochu nerovnocenný a jednoduchý. Možná právě takové má pravé přátelství být! Faktem je, že pes je člověku věrný, nemá ošklivé lidské vlastnosti, zbytečně nemluví, je šťastný, když je s pánem a nemusí si na něho udělat čas.
Nikdy jsem si účelově nehledala nejlepší kamarádku. Přišlo mi to takové vlezle holčičí a já jsem nikdy nebyla typická holka. Jsem ráda sama, hodně jsem jako dítě četla, a tak mými nejbližšímu kamarády byly často postavy z dětských knih, o kterých jsem věděla hodně, znala jsem jejich myšlenkové pochody a bavilo mě odhadovat jejich chování - často jsem si říkala, co by tak dělaly na mém místě. Byla to přátelství dlouhodobá, po Kájovi Maříkovi nebo Gabře s Málinkou jsem občas sáhla ještě na vysoké, když jsem potřebovala uniknout z reality někam, kde mi bylo vždycky dobře.
Přestože jsem nejlepší kamarádku nehledala, dvě takové stěžejní si našly mě (v té době jsem však už více stála o kluky, ti si mě ale bohužel sami nehledali :-).
Zajímavé je, že obě jsou narozené v panně. Tu první jsem potkala na střední škole, seděli jsme spolu v lavici. Přátelství to bylo velmi upřímné, ale náročné a vyčerpávající. Měla hodně problémů doma i sama se sebou a nebylo v mých silách jí pomoci ve všem. Přestože jsem ji měla (a mám!) hodně ráda, musím přiznat, že se mi ulevilo, když jsem odmaturovala (vídáme se ale dodnes). Naše kamarádství mi pro život hrozně dalo, v době kdy holky řeší svoje pubertální starosti, jsem díky ní řešila věci mnohem závažnější a poznala jsem, že přátelství umí člověku hodně dát, ale může ho i vysávat. Určitě jsem díky našemu vztahu rychleji dospěla, byly jsme trochu takové mladé - staré. Druhou kamarádku jsem potkala na vysoké škole, byly jsme oboustranně "nejlepší kamarádky" plných šest let a moc ráda na tu dobu vzpomínám. Naše přátelství skončilo v podstatě ze dne na den, ztrátou důvěry a potřebou se rozhodnout a přiklonit na jednu ze dvou stran. Moje přítelkyně začla chodit s klukem, který byl také mým kamarádem, stejně jako jeho tehdejší slečna, s níž byl ve vztahu 7 let. Slyšela jsem různé verze od všech tří zůčastněných, každopádně jsem se musela rozhodnout (kamarádit se všemi přes ty vyostřené emoce nešlo) a já se rozhodla pro tu opuštěnou. Těžko se to vysvětluje, když ty zůčastněné neznáte a neznáte ani podrobnosti, faktem je, že ačkoliv se mi po našem kamarádství někdy zasteskne, svého rozhodnutí nelituji - myslím si, že bylo správné. Nikde není napsáno, že dobrý vztah musí trvat až do smrti...
V poslední době pociťuji, že v určitém věku už se taková velká přátelství hledají hůř - jsem uzavřenější, než jsem bývala a nemám potřebu se jen tak někomu svěřovat se svým soukromím. Mým nejlepším přítelem je dnes můj muž, všechno, co prožívám s ním, má pro mě větší hodnotu, než kdybych to zažila sama nebo s kýmkoliv jiným. Rozumíme si, snad je to i tím, že je narozený v panně stejně jako obě moje přítelkyně. Doufám, že minimálně ta přátelská složka v našem vztahu nám vydrží až do smrti! :-)
Ačkoli mám manžela i psa, na přátelství s ostatními lidmi jsem nerezignovala a vždycky si na své kamarády najdu čas. Dobře si pamatuji, že to byli oni, kdo člověka utěšil a podržel, když mu bylo v životě ouvej...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama