Můj pohled na nevěru. O manželství.

3. května 2011 v 11:01 | Ilka |  společnost

Nevěra by v mém vztahu znamenala totální ztrátu důvěry. Možná to posuzuji moc přísně a jinak budu mluvit za 10, 20 let, kdy nás třeba převálcuje šeď a nuda a já nebo manžel uvítáme rozptýlení za jakoukoliv cenu. Ale možná jde právě o to, nenechat to tak daleko dojít...
Určitě záleží hodně na tom, v jakém vztahu k nevěře dojde: pokud je to nějaké "volnější" chození s minimem závazků, tak se asi změní partner a jede se dál, i když je mi jasné, že zamilovaného nebo milujícího postiženého to bolí vždycky moc; jinak je tomu v manželství, které je většinou založené na všem jiném, než na sexu (teď nechci význam sexu v manželství zlehčovat, jen si myslím, že by tam neměl být na 1. místě). Manželé jsou parťáci, kteří spolu sdílí kromě majetku a dětí svoji přítomnost, minulost i budoucnost, tam se prostě bez oboustranné důvěry neobejdete (neuznávám dělení lásky a lásky fyzické, u lidí by ve vztahu nikdy nemělo jít "jen o sex", i to je důvodem, že se neřadíme mezi zvířata :-). Změnit si v občance stav na "rozvedený, rozvedená" bývá hodně bolestivé, je to provázeno pocitem selhání, navíc je to cejch, který znesnadňuje dotyčným najít si nový vážný vztah, protože předsudky máme přes všechny snahy jaksi pořád a všichni...Manželství je vztah natolik vážný, že jeho rozpad nese následky - když už žádné jiné, tak minimálně v podobě neoblíbeného úředního záznamu.
Ačkoliv jsem formálně bez vyznání, vdávala jsem se kvůli manželovi v kostele a podstoupila předsvatební přípravku, ve které nás pan farář přesvědčoval o tom, že by se mladí lidé měli brát brzy. Shodně jsme s tím nesouhlasili. Brali jsme se těsně před třicítkou a měli za sebou (i přes rozdílný vztah k náboženství :-) skoro totožnou minulost - dlouhý vážný vztah, který prostě nevyšel. Pocit ublížení, ale i viny, hledání důvodu a chyb u obou zúčastněných, ale hlavně zkušenost a poučení. To byly základy, na kterých jsme začali budovat vztah nový a čas zatím ukazuje, že šlo o základy pevné. Kdyby jsme se v předchozích vztazích řídili radou pana faráře, byli jsme v době plánování našeho sňatku asi oba rozvedení, nebo minimálně neštastní v manželstvích "z podstaty", která k ničemu nevedou. Bylo těžké tohle vysvětlit duchovnímu a ze svého postu s námi nesouhlasil, bohužel (další škoda církve? Instituce, která vychází z toho, že lidstvo není dokonalé, přitom ve svých záměrech počítá s opakem a pak své ovečky trestá?).

Já jsem zastáncem rozvodu, protože manželství bez lásky, důvěry a společných plánů je pro oba ztráta času. A i ty děti, na které se dnes často odvoláváme, abysme zdůvodnili, proč zůstáváme v nefunkčním vztahu, dobře ví, že nejsme šťastní. A kdyby znaly obě strany mince a mohly si zvolit samy, možná by kolikrát vyměnily úzkostnou a uměle drženou "úplnou rodinu" za šťastné rodiče s novými starty.
Já věřím manželství, určitě není přežité a má celospolečensky velký význam. Ale na 100 % není pro každého! Je to velký závazek, který by se neměl zlehčovat tím, že do něj vstupují (nebo se dají "natlačit") lidé nezralí, přehnaně sobečtí, promiskuitní a celkově NEPŘIPRAVENÍ. A připravit na manželství může člověka jedině život...

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dubious cat Dubious cat | Web | 3. května 2011 v 23:25 | Reagovat

Moc zajímavá úvaha, článek se mi líbil. Jelikož oceňuji články, které mají myšlenku a jsou trochu jiné než ty ostatní, umisťuji tento článek do výběru TT :)

2 Amálka Amálka | Web | 8. května 2015 v 16:39 | Reagovat

Ohledně nevěry s Tebou souhlasím. Přesně jak píšeš, důležité je nenechat to ve vztahu zajít tak daleko, aby k ní vůbec došlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama