Já a Rath

6. června 2012 v 11:06 | Ilka |  společnost
O politiku jsem se dřív příliš nezajímala, vyburcovala jsem se k tomu až kolem roku 2005, kdy se mě začala bytostně dotýkat. Byla jsem tehdy chvilku po škole a pracovala jako lékárnice v nemocniční lékárně. Práce mě naplňovala, což bylo to hlavní: pobírala jsem za ni ne příliš vysoký tabulkový plat, srovnatelný s pracovníky ve školství. V Brně, kde díky fakultě nebyla o farmaceuty chtivé práce v posledních letech nouze a tudíž poptávka převyšovala nabídku, jsem na tom byla ještě dobře: moji spolužáci v soukromých lékárnách se museli hodně snažit, než jim trochu porostl plat! Už nebyla žádná 90. léta, kdy lékárenství zažívalo obrovský boom a nové lékárny rostly jako houby po dešti. Naopak, začínal být přetlak a docházelo k redukcím dříve velkorysých marží.
A v té době jsem ho zaznamenala: autoritativního muže, který občas působil jako rozmazlené děcko a říkal věci, o kterých se muselo pochybovat, zda je myslí vážně. Mužného chlapa, typu klasického macha, s neotřesitelným sebevědomím. Jeho řečnický styl a laciné útočení mi připomínalo způsoby velkých diktátorů. Tento člevěk si vzal nás, lékárníky, jako téma. Téma velmi oblíbené - chvilkami to vypadalo, že můžeme za všechno. Označil nás za zloděje i darmožrouty, za zbytečnou profesi a dal si za úkol nás "zrušit". Ten postup mi vzdáleně připomínal pogromy za 2. Světové války - poprvé jsem zažila na vlastní oči, co dokáže cílená nenávistná propaganda a začínala jsem tušit, jak je obětnímu beránkovi.
Pan doktor vyměnil křeslo prezidenta lékařské komory za post ministra zdravotnictví v Paroubkově vládě a dlouhodbá masáž veřejnosti začínala nést ovoce: internetové diskuze na téma "lékárníci dnes" byly plné nenávistných komentářů, bylo až fyzicky cítit, jak si každý chce hodit kamenem. Každý, kdo byl kdy nespokojený s účtem v lékárně nebo chováním lékárníka...
Měla jsem necelé 2 roky po škole a už jsem začínala cítit existenční nejistotu. Nemám ráda čekání jak dopadne něco, co nemůžu přímo ovlivnit, a tak jsem se ze zoufalství přihlásila na zemědělku, na dálkové studium. Nebyla jsem sama, řekla bych, že zhrzení lékárníci tehdy tvořili podstatnou část zájemců o dálkové studium napříč obory. Ještě dnes je mi líto těch studentů - stážistů, co tehdy praktikovali v lékárnách a museli snášet tak dusnou atmosféru. Pamatuji si i dotazy, zda má za těchto podmínek smysl školu dokončit; sebevýčitky, proč nedali přednost medicíně. Mlhavě si pamatuji, že studenti hradecké fakulty tehdy panu ministrovi poslali v tomto duchu i nějaký otevřený dopis. Proti Rathově politice proběhly stávky lékárníků z celé republiky. Vážně jsem tehdy uvažovala i o tom, zda už farmacie skutečně nepatří mezi historické profese - za posledních 50 let prošla náplň práce lékárníka tak razantní proměnou, že by to bylo pro mnohé obory skutečně přirozeně likvidační.
No a jak to nakonec dopadlo? Pan ministr šel do stínu a byl klid! Ufff! Zůstala jen pošramocená pověst kdysi váženého oboru; škoda, která se snadno způsobí, ale velmi těžko napravuje. A zasáhne i ty naprosto nevinné.
Včera jsem koukala na přenos z poslanecké sněmovny, viděla jsem MUDr. Ratha pozměněného vazbou, stresem, strachem, nudou a cítila mletí Božích mlýnů. Mám velké pochybnosti o "čistotě" celé korupční kauzy, osobně si myslím, že lid už si důrazně žádal nějakou korupční oběť, a tak mu byla předhozena. Ale pan doktor se nemůže divit, i kdyby byl čistý jako lilie (tomu samozřejmě nevěřím!): sám taky házel do jednoho pytle lehce zbohatlé lékárníky z 90. let spolu s řadovými asistenty a čerstvými absolventy fakult a měřil jim stejným metrem. Zneužil na maximum svoji moc, aby poškodil. Rčení, že na každou svini se chystá oprátka, je naprosto výstižné. V tomto případě tedy normální konec!

P.S.: Já si samozřejmě nemyslím, že co se lékárníků týče, může za všechno MUDr. Rath! Ten problém je hlubší a bez viny není ani lékárnická komora, která by se o čest oboru a jeho obraz na veřejnosti měla starat především (lékárník, pracující v lékárně jí také za to odvádí příspěvek 3000 Kč/ročně; členství v komoře je u nás povinné, ošetřené zákonem).
Práce v lékárně je dost emocionálně náročná a normální je, že každý člověk - lékárník někdy selže...Také politika, týkající se úhrad léčiv, je dlouhodobě matoucí - ale to už je jiné téma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nicolett* Nicolett* | Web | 6. června 2012 v 11:32 | Reagovat

Ahoj mohla bych prosím poprosit jestli by jsi mi neudělala reklamu na na jednu stránku? na oplátku já zveřejním tvůj blog popřípadě něco ti vyrobím :) děkuji

2 jakodejitnavecnost jakodejitnavecnost | 6. června 2012 v 11:43 | Reagovat

ahoj já souhlasím s tebou,,politika našeho státu všeobecně je ožehavé téma a zvláště nyní a extra Ráth :-) on určitě nestojí za vším ,ale má  v tom hodně prsty,,,jinak pěkný článek

3 nerrti nerrti | Web | 6. června 2012 v 12:43 | Reagovat

přestože nechápu souvislost s tématem týdne, tak je tenhle článek ohromně zajímavý hlavně pro ty, kdo o takových věcech máloco vědí.

4 Ilka Ilka | 6. června 2012 v 16:20 | Reagovat

[3]: MUDr. Rath se dnes ohání spiknutím a praktikami policejního státu, ale sám používal podobně nefér prostředky. Je normální, že kdo čím zachází, tím taky schází a nemůže se divit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama