Jak jsem obešla angličtinu

27. června 2012 v 9:55 | Kosma |  společnost
Umět dva cizí jazky na komunikační úrovni není dnes pro moje vysokoškolsky vzdělané vrstevníky nic mimořádného, o mladších lidech ani nemluvě. Umět slušně alespoň anglicky, to už je u lidí do třicítky prakticky samozřejmost. Přiznám se bez mučení: v této oblasti výrazně pokulhávám.
Anglicky se prakticky nedomluvím, něco rozumím pasivně. A to jsem vysokoškolačka s osmi roky praxe! Tak nějak jsem bez vlastního úmyslu vypadla ze systému jazykového vzdělávání. Třeba říct, že jsem s tím zatím přežila bez větších problémů. Je mi ale jasné, že do budoucna je to neudržitelné, svět se v této oblasti změnil jednoznačně, a tak jsem rozhodnutá něco s tím udělat.
Ruština mě ve škole naštěstí minula - i když, kdo ví? Prý je to docela lehký jazyk, který má své kouzlo, takže by mě třeba bavila. Od páté třídy jsem měla ve škole němčinu, učitelka byla pár lekcí před náma (roky to chudák pravidelně neučila) a jedinou výukovou pomůckou byly podivné sešity z novinového papíru, které se samozřejmě rozpadly, než jsme je probrali do konce a jejich doplňkem těžce šumící audiokazety. Samozřejmě jsme měli na výběr mezi němčinou a angličtinou, ale rodiče tehdy neměli ten správný vhled, sami se v životě obešli se špatnou ruštinou, na západě skoro nebyli, a tak pro ně byla vize budoucnosti v této oblasti dost mlhavá. Nakonec zkonstatovali, že Němci jsou jednou sousedi, tudíž se tam spíš dostanu...Na jedné straně to bylo dobré rozhodnutí: němčina se mi líbí a mám ráda německé reálie. Problém je v tom, že němčina a angličtina si nejsou dnes tak rovnocené, jako se nám zdálo v roce 1990...
Nejsem talent na jazyky, nemám bůhvíjakou píli, jejich učení mě "bolí". Takže by bývalo nejlepším řešením, začít od páté třídy angličtinou, kterou bych dnes snad dotáhla alespoň na tu úroveň B2. Tím, že jsem začala s němčinou, snažím se teď, na mateřské a 13 let od maturity, o její dotažení na B2. V angličtině jsem zatím došla nejdál ke 14 lekci učebnice Hedway...
Po základce jsem nastoupila na zdravku, což byl další hřebíček do rakve - pokračovala jsem v němčině, druhý jazyk jsme neměli a i té němčiny bylo málo - hodinová dotace nestačila ani na složení maturity. Když se to našim rodičům na jedné ze třídních schůzek nelíbilo, argumentoval jim "osvícený" zástupce ředitele tím, že jazyky při "prodeji" léků v lékárně stejně nebudeme potřebovat...
Na vysoké už byl cizí jazyk jen jeden semestr, na výběr byla odborná angličtina nebo němčina. Takže pokud jsem se chtěla naučit anglicky, musela jsem chodit individuálně. A v tom byl kámen úrazu: ze sezení v jazykovce jsem prostě nebyla nadšená...Učila mě soukromě i sestra, která umí perfektně, ale když není motivace a píle, tak není ani disciplína...
Kdykoliv jsem svůj handicap někomu odhalila, třeštil nevěřícně oči, i já to roky vnímám jako komplex a výrazný limit při snaze najít si lepší zaměstnání. Poslední dobou jsem to odkládala na mateřskou, kdy budu mít více času i čistou hlavu. A letos jsem opravdu pozvolna začala "Němčinou pro matky s dětmi", následně klasickým a poté i intenzívním jazykovým kurzem. Rádá bych před nástupem do práce stihla zkoušku B2 a vypadá to reálně. Pak jsem rozhodnutá začít konečně řešit i tu nešťastnou angličtinu, chtěla bych s ní pohnout dřív, než začne ve škole dcera... Slibuji si, že se pak budeme učit spolu, motivuje mě to.
A co z toho vyplývá? Fakt se učte jazyky, dokud jste mladí s bystrou hlavou, dupou po vás ve škole a máte to zadarmo! Když to promarníte, budete to pak v dospělosti dohánět horko-těžko po jazykovkách, ve svém volném čase a za těžké peníze. Často s polovičním efektem, bo později už to do té hlavy přece jenom tolik neleze! A nezapomeňte, že je potřeba jazyk stále oživovat! Překvapilo mě, když mi pár personalistek řeklo, jaký je reálný stav na poli jazykových znalostí v naší společnosti: řada uchazečů o práci si v dobré víře napíše do životopisu kdysi opravdu dosaženou úroveň, tím to však pro ně zhaslo, takže dnes ze sebe při pohovoru ztěžka vykoktají pár frází...
V tomto světle se necítím až tak jako ztracený případ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama