Jinakost se musí umět nosit

10. června 2012 v 11:33 | Kosma |  moje Brno

Dopoledne se pořádně prospíme a zdlábneme nedělní řízečky. Čekají nás dnes minimálně tři hodiny kultury, a tak je potřeba fyzicky nestrádat, aby duše mohla vzlétnout. Na programu máme židovské památky v Brně, které si máme možnost prohlédnou s průvodcem v rámci akce "Jarní komentované prohlídky", kterou pořádá nejen pro Brňany místní Turistické informační centrum. Na podobné tematické prohlídky se vždy moc těším, když vyjde počasí a nálada malé dcerky, kterou spolu s manželem bereme s sebou, mám zážitek podle svého gusta.
Těsně před 13. h zaparkujeme před synagogou na ulici Skořepka, kde je sraz účastníků. Mnohokrát jsem jela kolem tramvají, ale nenápadná funkcionalistická budova mi vždy nějak ušla a už vůbec by mě nenapadlo, co se skrývá za její zdí! Paní průvodkyně drží vstupní dveře a vítá poslední návštěvníky, muži si nasazují jarmulky a postupujeme dovnitř. Na schodech vedle vstupu stojí trochu podivná, drobná paní. Přes těhotenské bříško má dlouhé, umolousané tmavé šaty, na hlavě kulichovitou hučku, v páskových sandálech černé punčocháče. Škodolibě si všimnu, že se jí z nich pořádně klube palec. Trochu rozčíleně brblá, že jí se nic neřekne, nikdo že neráčí vzít telefon a ona tu je dnes pracovně a taky že tu nemusela být! Brzy se dozvídáme, že jde o paní rabínku, ženu brněnského rabína, která tu dnes zpracovává nějaké dokumenty. Přestože s tím naprosto nepočítala a je zřejmě " v pracovním", ochotně doplňuje výklad průvodkyně a okořeňuje ho postřehy a fakty, která se nedají nastudovat. Získala si můj zájem, já na jejím místě bych se nedokázala oprostit od proklubaného palce, což by mojí sebedůvěře notně podrazilo nohy! Na paní rabínce Kučerové je vidět, že je zvyklá být "jiná" a že v tom umí dobře chodit - působí velice sebevědomě. Většinu skupiny tvoří ženy, a tak ochotně zodpovídá dotazy kolem košer potravin a vaření. Pro košer maso je prý ideální zajet do Vídně, doma, v malém bytě má jen mléčnou kuchyni, maso chodí vařit do kuchyňky v synagoze. Malý syn dostává s sebou do školky jídlo v plastovém boxu, nic jiného tam jíst nesmí. Nádobí koupené v krámě se musí před prvním použitím omýt v rituální mikve. A povídání o mikve a koupelích, to je další téma, stejně tak židovské svátky a rituály. Využívám příležitosti a horlivě se vyptávám. Její tmavé mandlové oči zkoumavě hledí do mé bílé tváře, jsme zhruba stejně staré a vzdor prvnímu dojmu mi začíná být sympatická.
Rozloučíme se a pokračujeme na židovský hřbitov. Je pěkný jarní den, tak si procházku vychutnáváme. Akorát dcerka svým broukáním ruší, a tak se s manželem drží opodál. Ten nemá nejlepší náladu, v klidu neposeděla ani v synagoze, většinu času strávili za dveřmi a je vidět, že přestože šel původně jako můj doprovod, téma ho taky moc zajímá. Na hřbitově nás čeká ještě promítání velmi zajímavého filmu v novém informačním centru brněnské židovské obce. Dlouho jsme na hřbitově nebyli a nestačíme žasnout! Pomocí vychytaného elektronického průvodce, který je umístěn venku, ani moje drahá polovička, hlídající nezbednou dcerku, nepřijde o zásadní informace. Osvěžující je i povídání správce hřbitova, sympatického pána, který si okamžitě získal naši pozornost. Bydlí přímo zde, na hřbitově, z čehož obyčejného smrtelníka trochu zamrazí. Vypráví o rituální posmrtné přípravě nebožtíků, o tom, že je tato poslední služba zemřelému v židovském náboženství čestnou funkcí, tedy rozhodně žádným nutným zlem, u kterého protečou potoky alkoholu...Přistihnu se, že mu mimoděk souhlasně přikyvuji.
Prohlídka se trošku protáhla, po skoro čtyřech hodinách míříme domů. Jsem zas o něco chytřejší a odpočatá, přišla jsem "na jiné myšlenky" a to mi vždy moc prospěje. Doma ještě ze zvědavosti googlím pana rabína, protože jméno Kučera mi mezi jména jako Kohn nebo Stein vůbec nezapadá. Zjišťuji, že pan rabín k židovství konvertoval a jsem docela v šoku - nějak si to neumím vůbec představit! Myslím si, že velice dobře chápu smysl udržování židovských tradic a ritů, včetně mnohdy nelehkého shánění košer potravy. Ale chápu ten význam pro Židy, kteří v sobě nesou nelehký osud národa a spletitou historii. Fascinuje mě, že svůj život takto od základů změní kluk z běžné brněnské rodiny. Zpětně vidím úsilí jeho ženy v jiném významu - ona je Židovka odjakživa a není tudíž pouhou ženou Rabína. Je si velmi vědoma své důležité role.
A na závěr? Je silně obohacující, alespoň trošku nahlédnout do života lidí, kteří žijí jinak než my a mají jiné pohnutky. Minimálně si uvědomíte, že normální život je termín s velmi širokým rozsahem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anifares Anifares | Web | 10. června 2012 v 12:38 | Reagovat

Ahoj,
ráda bych tě pozvala na svůj blog, kde se věnuji projektu 101 cílů za 1001 dní. Chtěla bych tento projekt v České republice rozšířit, protože mi přijde zajímavé a důležité, aby se lidé zamysleli, jaké cíle si chtějí splnit a co od sebe do budoucna očekávají. Následně, aby je to také motivovalo k samotnému plnění cílů. Budu ráda, když mé stránky navštívíš a třeba se inspiruješ. :)
Děkuju,
Anifares

2 Miloš Miloš | Web | 30. července 2015 v 9:17 | Reagovat

V Brně žiju desítky let a o židovské synagoze nevím. Přitom na mapě jsem si našel, že Skořepka je mezi Kolištěm a Vlhkou, tedy kousek od nádraží. Pod svícnem tma :)
Díky za informaci.

3 Lisi Lisi | Web | 18. října 2015 v 20:57 | Reagovat

O komentovaných prohlídkách vždycky čtu, ještě jsem se žádné nezúčastnila. Vždycky mi to nějak uteče. Všimla jsem si, že teď někdy byla/bude prohlídka židovského hřbitova.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama