Když se známkuje talent

3. května 2015 v 0:06 | Kosma |  Články z titulky
Jak teď mám sama děti, nestačím žasnout, co všechno si do života už přinášíme - vidím, že jedno dítě je nadanější pohybově, všude se snaží protáhnout, dostat - dělá věci, které to starší ani nenapadly! To zas bylo nadanější řečově. Obě podědily postavu po tatínkovi, takže nikdy neměly žádné ty pneumatiky, faldíky - jsou pevné, mají svaly a vpodstatě pro to nic nedělají, jen se normálně hýbají. Já jsem neměla takové svaly, ani když jsem chodila pravidelně do posilovny...

Odjakžova jsem měla problémy s tělocvikem. Prostě mi to zoufale nešlo! Hodiny pro mě byly utrpením, radovala jsem se z každé minuty, o kterou se tělocvikářka opozdila! Nenáviděla jsem ty ponižující praktiky, kdy si při míčových hrách kapitáni na střídačku vybíraly do družstev, protože jsem pavidelně zbývala jako poslední.

Podporu jsem nenecházela ani doma: žákajda plná jedniček, kterou uprostřed stránky zdobila čtyřka ze šplhu, působila na moji ctižádostivou matku jako rudá na krocana, navíc jí tělocvikářka na třídních schůzkách před ostatními matkami ukazovala, jak se ohýbám (Jako bych měla na hrbu aspoň 6 křížků) a nakukala jí, že se málo snažím.

Já jsem se snažila jako blázen, ale když vám něco tak zoufale nejde, brzo vás ty snahy přejdou a koukáte to tam prostě nějak přežít. Byla jsem takový to dítě - studijní typ: tlustá, brýlata, klidná. 100 x raději jsem si četla, než bych šla hrát s děckama ven "vybišu". A tak mi bylo imrvére vyhrožováno trojkou z tělocviku, což byl docela problém, protože to by asi moje matka fakt nerozdýchala! Sama s pohybem neměla problém a bylo nad její možnosti moji neschopnost pochopit!

Vykazovala jsem tedy "snahu", 2x týdně jsem přetrpěla doporučený "nápravný tělocvik", kam jsem chodila spolu s dětma s křivou páteří a jako bonus jsem se účastnila všech možných vědomostních olympiád, takže mi tu dvojku nakonec vždycky dali, od 7. třídy pak dokonce jedničku - to šel tenkrát na třídní schůzky otec a ještě předtím, než mu mohla tělocvikářka a třídní v jedné osobě názorně předvést, jak chytám míč nebo jak běžím, zdvořile jí vysvětlil, že v žádném případě nepočítáme s tím, že bych se tím sportem mohla živit! Asi ju to nějak nakoplo, či co: chytla se za nos a od té doby jsem měla "za snahu" jedničku. Měla jsem z toho radost jedině kvůli té matce, že mi dala pokoj, bo se prokázalo, že už se "snažím". Za mě mi to bylo fakt jedno, klidně bych měla samý jedničky a trojku, protože to podle mě ukazovalo spíš na to, že debilní jsou oni, né já, když premiantku třídy takhle nesmyslně trápí s tělocvikem! Navíc jsem neměla ráda protekci a teď jsem jaksi protekční byla, když jsem dostávala známku, na kterou jsem totálně neměla, což mi děcka samozřejmě dávaly sežrat!



Moje sestra byla odjakživa štíhlá, pohyblivá, takže se sportem problém neměla, zato jí pořád hrozila jediná dvojka z výtvarky (chudák myslím doteď kreslí jako tříletý dítě) a jednou měla na vysvědčení jedinou dvojku z "technických prací", protože prý nebyla schopná rovně uříznout kus dřeva. Jasně vidíte, že určité schopnosti naší rodinu prostě míjí :-)

Prozření přišlo na vysoké. To už jsem byla štíhlá, chodila jsem na aerobic a mezi ostatníma studijníma typama jsem zapadla. Když jsme dělali testy fyzické zdanosti, byla jsem horší průměr, z čehož jsem měla obrovskou radost! :-) Akorát ve skoku do dálky mě zase všichni ostatní přeskočili tak o metr. Zamyšleně jsem se koukala na svoji ubohou míru a hlavou mi běželo, proč zrovna já musím být takový poleno nemožný! Spolužačka, která hrála závodně volejbal a pohybovala se mezi trenéry, se už asi nemohla dívat, jak jsem z toho svýho výsledku zdrblá, protože mi řekla přesně toto - pamatuju si to dodnes:
"Vy..r se na to Ilon! Ty na to fakt nemáš!!! Já na tebe koukala - vždyť ty ani nemáš žádnou pružnost, odraz, nic - ty prostě víc nedáš, nemáš pro to dispozice! Tak už to neřeš, jó?"

Koukala jsem na ni jako blázen a najednou mi to všechno secvaklo, došlo - proč mi tohle za celou školní docházku nikdo neřekl, ačkoliv to muselo být pro sportovce očividné? Místo toho mi moji neschopnost dávali za vinu a snažili se mi vsugerovat, že se málo snažím!

Fakt nechápu, proč se děti ve škole známkují a porovnávají v předmětech, který jsou tak výrazně o talentu a nedají se naučit! Na svým příkladu vím, že se spousta dětí cítí nemožně naprosto zbytečně - vždyť přece každýmu jde něco jinýho, každej je dobrej v něčem jiným! Proč se děti nepodporují v tom, v čem jsou dobrý, co jim jde, pro co mají vlohy? Proč se stále tak hloupě srovnáváme známkama?! Takto se přece sebevědomý národ nevychovává - takhle se vychovávají zakomplexované trosky, co mají už ve třiceti kvůli nesmyslně koncipovanému školství nervy nadranc!
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 3. května 2015 v 7:54 | Reagovat

Tělocvik byl peklo. Hlavně v období, kdy všichni chtěli dělat aerobic a podobný ptákoviny, kde se člověk musel hýbat do rytmu... Bylo to spíše jako tancování, takže já ovládala gymnastiku a atletiku, reprezentovala školu a přesto jsem měla dvojku, protože mi nešel "tanec" ... :)

2 Kosma Kosma | Web | 3. května 2015 v 10:15 | Reagovat

[1]: To je presne ono: Misto, aby se deti podporovaly v tom, v cem jsou dobry, dava se jim to "sezrat" v disciplinach, ktery jim nejdou! Nevim, k cemu dobremu to muze vest...

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. května 2015 v 12:56 | Reagovat

Tak mě tělocvik bavil, ale do té doby, než se začalo na gymplu v tělocviku běhat na čas, skákat do výšky a do dálky. Měla jsem ráda gymnastiku, tanec, právě to rytrmické. Dokonce i vybišku, kde jsem uměla chytat balon, tak si mne nechávali na konec, abych se nenechala vybít. Později jsem zase byla dobrá ne odpal míče- servis při volejbalu a střelbu ze vzduchovky v branné výchově. Každý má jiné vlohy. Bavil mne zpěv a to dodnes. Učení mi šlo, manuelně zručná jsem byla, ale  zase jsem prtě a věčně být na konci řady taky není příjemné. Kamarádka ti dobře poradila- vykašli se na mindráky, ty akorát trápí a najdi si to, co tě zajímá, baví a v čem jsi dobrá.

4 Paní Budíková Paní Budíková | E-mail | 3. května 2015 v 22:04 | Reagovat

Ili, to je o mně, ne? Taky premiantka, taky ale totální TOTÁLNÍ nemehlo. Naštěstí to mám v genech po obou rodičích, tak to mám na koho svést a jim byly moje dvojky z milosti mezi samými jedničkami zcela fuk. Taky jsem byla na základce a gymplu totálně poslední v běhu, hodu, skoku, šplhu. K výmyku mi marně pomáhali tři lidi, kotoul dozadu jsem udělala snad jednou v životě. Já doteď neumím plavat, ani bruslit ani lyžovat!!! Na lyžácích kvůli mně vytvořili čtvrté výkonnostní družstvo, které spočívalo v tom, že jsem se placatila na běžkách kolem chaty, protože se na mně nemohli dívat. A vodák jsem absolvovala v nafukovací vestě na raftu (!!!!) na Vltavě :) A pozor, nadváhou to rozhodně není, znám x daleko tlustších, ale neměřitelně obratnějších lidí než jsem já! No, byla jsem třídní sportovní outsider a naštěstí to doháněla svým literárním přehledem, organizačníma schopnostma a komunikativností. A vždycky jsem brala jako křivdu, že jsme měli na gymplu volit mezi výtvarkou a hudebkou, zatímco tělocvik jsme měli všichni povinný. Bože, jaká to pro mě byla těžká volba, vždyť jsem léta chodila do výtvarky i hudebky, zpívala ve sborech, hrála na flétnu, dělala grafiku v třídním časopise, zkoušela x-výtvarných technik... Já bych si z těchto "talentových" předmětů věděla vybrat hned! A žádný z nich bych rozhodně neznámkovala! Už teď je mi líto mých dětí, které nesou ve svém genofondu moje "nevlohy". Ale zatím se zdá, že obě jsou relativně obratné, vnímají rytmus a starší z nich i docela rádo tvoří...Tak, že by se to promíchalo?!? Každopádně, já je plavat, bruslit ani lyžovat nenaučím :)

5 Amálka Amálka | Web | 4. května 2015 v 17:02 | Reagovat

Absolutní souhlas, se srovnáváním dětí ve škole také nesouhlasím, protože každý vyniká v něčem jiném. Moje vzpomínky na TV jsou taky otřesné a vybírání do družstev bylo ze všeho nejhorší. No, možná ještě nástup před hodinou a hlášení docházky :) Z toho jsem měla vždycky úplné trauma.

6 Kosma Kosma | Web | 4. května 2015 v 17:14 | Reagovat

[4]: Tak plavat umím! :-) A jj, jen o váze to fakt není! Díky za úžasný komentář!!! :-)

7 Andrea Andrea | Web | 6. května 2015 v 20:07 | Reagovat

Tělocvik mě nebavil. Byl monotónní, nudný, jediné, co jsem měla ráda, byl volejbal. Nic víc. Mnohem raději chodím do posilovny, běhat, hrát badminton. Nebo si zaplavu. Tělocvik byl ale hrůza. K volejbalu se musím ale vrátit. :)
A s tím známkováním souhlasím, je to k ničemu.

8 Beallara Beallara | Web | 7. května 2015 v 7:30 | Reagovat

Koukám, že nás provázejí hodně podobné osudy.
Já si ovšem troufám říct, že bych za vším hledala tu rodinu a pak až tu školu.Narodila jsem se do rodiny nesportovců, neměla jsem kolo / do dnes neumím jezdit /, nelyžovalo se / neuměla a neumím lyžovat/, u nás se četlo, poslouchala hudba atd. Pak se narodil brácha a toho jako kluka ke sportů vedli, dostal kolo, dostal lyže.
Učila jsem se na jedničky, ale byla jsem temperamentní, měla jsem přetlak, který jsem nevypotila na hřišti a tak jsem šíleně zlobila.Nikdo se tím nezabýval, nikdo nad tím nepřemýšlel, nikdo nehledal odpověď.
Když se mi narodila dcera a už jsme skutečně přemýšleli a zkoušeli, aby nebyla pochodující mindrák, který nevytlačí svoji zadnici nad kladinu.A kdyby tomu tak bylo a kantorka by si na něco podobného stěžovala, byla bych tady především já, kdo by za své dítě bojovalo, nejsme jen národ Zátopků.
Podařilo se mi vychovat sebevědomého a inteligentního člověka, protože jsem se vždy snažila vnímat,co potřebuje on, co cítí on a co chce dělat on, protože se jako atlet nenarodil, za to nádherně maloval a tvořil.
Ilono, máš pravdu, tak se sebevědomý národ nevychovává, však se na to důležité zapomíná, že ta rodina je základ státu, byla to fráze, ale čím jsem starší, tím víc byl se pod ní podepsala....protože v ní to celé začíná...

9 Zita Zita | Web | 7. května 2015 v 7:32 | Reagovat

Každej jsme holt "ňákej", já jsem byla celý život jako proutek, tělocvik mě vyloženě bavil, zato na učení jsem byla levá. Ještě tak na prvním stupni, kde stačil selský rozum, tam jsem měla jedničky a dál už to šlo se mnou z kopce.

Myslím, že by se mělo přihlížet, a nedělat dětem kvůli tělocviku peklo na zemi.

10 Kemata Kemata | E-mail | Web | 19. května 2015 v 14:51 | Reagovat

Já na základce měla štěstí, učitelka dávala jedničku všem... Až na gymplu (jsem na osmiletém) se to začalo známkovat. Tak mám dvojku, co se dá dělat. Jedničku mi ale profesorka dala v sekundě z lítosti po lyžáku - vzhledem k tomu, že mě jiný profesor při výuce raději uvázal před sebe na lano, ať se mu tam na tom mírném kopečku nezabiju, takže tak... Ale jinak je většina tělocvikářů trochu na palici, mamka vždycky říká (má podobné zkušenosti): "Blbý jak učitel tělocviku." :)

11 Simonka Simonka | Web | 19. května 2015 v 14:55 | Reagovat

Uplne s tebou suhlasim. Clanok je skvele napisany a u mna je to podobne, ties mi nejde telesna a presne viem aky je to posit ale kazdy sme nejaky :-)  lebo napr. Ja mam talent asi napr. Na jazyky alebpo tak a to sa naucit da ale niektory maju na telesnu, vytvarnu .. A preto ich vsetci maju za to ze su lepsi ako ostatni

12 Illumináti Illumináti | Web | 19. května 2015 v 15:04 | Reagovat

such problémy
                                   wow
          much talent
                            very tělocvik

13 Terka Terka | E-mail | Web | 19. května 2015 v 15:06 | Reagovat

Já jsem nikdy neměla ráda tělocvik, přesto jsem nějak silnější nebyla, to až teď začínám čím dál víc jíst a ten pohyb bych potřebovala, ale... ani na základce, ani na střední mě nikdo nebyl schopen naučit, jak se skáče přes švihadlo, takže to do teď neumím tak, jako ostatní. Jo, přeskočím ho jednou, dvakrát, možná i potřetí, ale pomalu a ne tak svižně, jako všichni ostatní, což mě štve.

Chodila jsem i do Sokola a tam to bylo obdobně. Jediné, co jsem se jakž takž dokázala naučit, byl šplh po tyči (vylezla jsem až nahoru!) a pak ještě jakési blbosti na kruzích, jinak jsem si věčně připadala jako osel, co jim tam dělá šaška. Tak jsem se na to od prváku na střední škole vykašlala... už mě to tam nebavilo. Akorát se mi tam ti, kterým to šlo, posmívali (a bráchovi též, protože on je stejné dřevo) a já si řekla, že to nemá cenu tam chodit.

Z tělocviku jsem mívala jedničky právě za tu snahu a za to, že jsem tam poctivě chodila, ale vždycky jsem si tak moc přála, aby to zrovna v ten den odpadlo a já tam nemusela... i když, nejraději jsem ostatním předcvičovala rozcvičku, to mě i docela bavilo a šlo mi to. :)

Z tělocviku by neměly být žádné známky. U výtvarky bych si dovolila polemizovat, záleželo by na tom, jakého zaměření by daná třída byla - například o nás v béčku bylo známo, že jsme výtvarná třída, v áčku byli zpěváci a v céčku takový mix...

14 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 19. května 2015 v 15:45 | Reagovat

Na základce jsem tělocvik nenáviděla, na střední je to lepší, protože jedničku dostáváme prakticky všichni, staří tam chodit.
Na ZŠ jsme měli tělocvikářku, která se mi snažila pokazit vyznamenání, protože jsem to vůbec nezvládala. Nakonec jsem si to odnesla s dvojkou. Pak ale milou paní vyhodili a dali nám úžasného tělocvikáře, který sice výsledky vyžadoval, ale bral ohled na mé schopnosti, které se zlepšit nedaly. U nás ve třídě to byly samé nadějné sportovkyně, kde aspoň půlka z nich byla na mistroství republiky v aerobiku nebo v mažoretkách a já doma neudělala ani pár sedů lehů. Na druhou stranu jsem cvičit nikdy nepotřebovala, stále jsem měla (a mám) lepší postavu než mnoho sportovkyň :)

15 Wic Wic | Web | 19. května 2015 v 16:16 | Reagovat

Nás naštěstí učitelka hodnotí z těláku za snahu, takže stačí nasadit výraz,  jakože se snažím a prostě mi to jen nejde a mám jedničku, takže jsem spokojená. :)

16 Amia Amia | E-mail | Web | 19. května 2015 v 16:16 | Reagovat

Mně se brojení protio známkám zdá nesmyslné. Co chcete místo toho? Sluníčka a mávnutí rukou?
Známky jsou to nejjednodušší, jak ohodnotit školní děti. Komplexnější hodnocení pochopí až ve vyšším věku, třeba zrovna až na té vysoké.
Pak taky, nenutit děti dělat něco, na co prostě nemají, je hezké, ale kdo rozhodne, že na to jedno dítě nemá a druhé chce jen povzbudit? Kolektiv je pro dítě na základce, a mnohdy i na střední, pro dítě důležitější než nějaká známka. Rozdělovat je podle toho, co si myslí učitel, nebo nedejbože někdo na úřadě kdo ty děti v životě neviděl ani na fotce, je strašlivá představa.

Známky jsme přežili my, přežili je naši rodiče, přežijou je i naše děti.
Jediný problém nastává v lidském faktoru. To když dítě potká krávu jako byla tvá tělocvikářka nebo rodiče neochotného připustit, že má dítě talent na něco jiného.
V tvém případě jsi ale měla smůlu 2x, nejen na učitelku, i na pohybově nadanou mamku.

A nakonec (už končím :D )- mě si do družstev taky vždycky vybrali jako poslední, dodnes jsem na míčové hry naprosto neschopná a přesto jsem tělocvik milovala.
Na střední jsme měli blba, co pokládal holky za dokonale neschopné a doteď si pamatuju památnou větu ,,Ženy postupně začínají pronikat i do těch těžších sportů. Třeba na maraton." A i tak jsem tělocvik milovala.

Já jsem přísně proti zrušení známkování.

17 Adrijo Adrijo | E-mail | Web | 19. května 2015 v 16:18 | Reagovat

Já si myslím, že známkovat by se mělo! Alespoň ty normální předměty. Je pravda, že z tělocviku, hudebky, výtvarky atd. ne! U nás ve třídě má spousta lidí trojky z výtvarky, protože se to učitelce nelíbí. Myslím, že je to velmi subjektivní a v těhle předmětech by se opravdu měla dávat známka za snahu nebo alespoň za základní věci. Jinak mně tělák problém nedělá, ale svýtvarkou už letos konečně končím, takže jupí jupí jou!!!

18 baruschkasf baruschkasf | E-mail | 19. května 2015 v 16:20 | Reagovat

S láskou už třiadvacet let vzpomínám na našeho ředitele na učňáku a jeho tělocvikářský supl :-)
Na jeho opičí dráhu, kterou ,,proběhl,, sám s tím, že jeho čas je na trojku.
Byl to pán ve středních letech, s bříškem a smyslem pro humor.
Takže když se zasekl pod nářadím a čekal, až se my, pipiny pubertální, přestanem tlemit a vysvobodíme ho, nechal stopky v pohodě běžet.A že žádná z nás nespěchala :-)
Věřte, tu jedničku jsme dostaly všechny. Velkou.
Když známkovat, tak s rozumem a humorem. Zpěv, výtvarku, tělocvik.
To, co je o talentu.

19 Veselá pesimistka Veselá pesimistka | Web | 19. května 2015 v 16:28 | Reagovat

Naprosto se v tom vidím :D. Teď jsem ve na gymplu, takže mě ještě čeká tělocvik na vysoké, ale tam si můžu alespoň vybrat. Jinak už od ZŠ mi nejde atletika, gymnastika ani kolektivní hry. Kromě tancování, ježdění na kole a plavání mi ze sportu nejde vážně nic. A také od šesté třídy až do teď slýchávám neustále narážky kolikrát i urážky od učitelů...Taky jsem to pořád řešila, ale naštěstí mám chápavé rodiče, kteří mě vždy uklidňují tím, že mi nemůže jít všechno :) Takže teď už to tolik neřeším jako dřív, ale jsou chvíle kdy mě fakt mrzí to, jak se ti učitelé chovají...

20 Víla Víla | Web | 19. května 2015 v 16:31 | Reagovat

Nikdy nezapomenu na jednu hodinu výtvarky asi v sedmé třídě. Měli jsme nakreslit, jak by se mi líbil obal mého nejoblíbenějšího CD. Dostala jsem 3, protože učitelka by si to srdíčko na něm představovala trošku kulatější. A taky by tam dala barevné pozadí...

A tělocvik... z toho jsem měla na vysvědčení dvojky. Obrečela jsem, že mi tím učitelka kazila průměr, ale přesně jak je tady psané - na vysoké jsem v tom těláku byla průměr, možná lepší průměr. A postavu mám hezčí než 90 % holek v mém věku i bez umění zvládat cviky na hrazdě a skoky do dálky.
Známkování v takovýchto předmětech zabíjí talent.

21 Mike Mike | Web | 19. května 2015 v 17:55 | Reagovat

Takhle mi byl na základce zprotivený fotbal. Zcela beze srandy ho teď bytostně nenávidím, jednoduše proto, že mi to s tím debilním černobílým míčem jednak nebavilo, jednak nešlo, a tím pádem mi pořád bylo nadáváno ze všech stran. To se na to pak člověk vážně radši vykašle. Proč se zbytečně stresovat, že? Jediná věc, která mě vážně bavila, a která mi víceméně šla, byl skok vysoký. A na ten se samozřejmě na gymplu totálně kašle. Děláme z atletiky naprosto všechno (kromě disku a tak, samozřejmě :p), ale skok vysoký? Nevím, neznám... A když už, tak pojedeme pěkně od 125 po deseti, ať to máme co nejrychleji za sebou. A rozhodně nemusíte skákat všichni, jen ti, kteří chtějí... Logika, opravdu...

22 Hentai no kame Hentai no kame | Web | 19. května 2015 v 18:07 | Reagovat

Súhlasím, čo sa týka toho známkovania. Ako malá som nenávidela pohyb a behanie celkovo, radšej som si vždy zobrala knihu a zašila sa niekam do kúta. :D

23 Morgine Morgine | Web | 19. května 2015 v 18:47 | Reagovat

Pravda, ale zase... Kdyby se neznámkovaly předměty, děti by neměly motivaci k učení, aby dostaly ty jedničky-dvojky. Ale když to někomu prostě nejde, mělo by být na učiteli, aby se rozhodl, zda se ten člověk snaží a případně mu tu známku zlepšit za snahu.

24 Snílek Snílek | E-mail | Web | 19. května 2015 v 18:50 | Reagovat

Pokud tělocvikář vidí snahu, měl by to známkovat jako výbornou. Pokud ale vidí, že se ten člověk tváří otráveně už jen při představě pohybu a vůbec se nesnaží, pak by se to taky mělo hodnotit stupni dolů. Stejně tak jako by se měl výkon (hod, šplh, běh...) hodnotit podle tabulek s tím, že do známky na vysvědčení se to nebude úplně promítat.

Co se týče výtvarky, tak je to něco podobného. Buď ať se jen kreslí a za snahu jednička, nebo ať se tam teda učí i ty věci okolo (jako Da Vinci namaloval Monu lisu) a to pak už podle schopnosti se to naučit. I když si osobně myslím, že to do výtvarky zrovna cpát nemusí, byla jsem i tohohle svědkem.
Jinak k VV si dovolím i jednu perličku. Měli jsme kreslit čarodějnici. Mého spolužáka učitelka vrátila do lavice, protože se jí na tom něco nelíbilo. A přitom je zrovna tohle primárně věc fantazie.

25 Katiel Gaskell Katiel Gaskell | Web | 19. května 2015 v 19:34 | Reagovat

Mám pocit, že tvá máti je na hlavu. Použila bych jiné slovo, ale nechci být neslušná, zvláště když tvou mamku neznám, jen podle toho, co jsi napsala.
Mí rodiče jsou takoví, že mi řeknou: "Učíš se pro sebe." Někdy to zabírá, někdy méně. Za 4 z ekonomiky není dobré vysvědčení, zvláště když mamka vystudovala ekonomku, a z informatiky 4 je taky trapná, protože taťka je zase vystudovaný elektrikář a navíc umí vše s počítačem. Na druhou stranu mě hodně baví čeština a dějepis, doma se doučuji o mytologii a náboženstvích různých starověkých i nynějších národů. Zeměpis by mě bavil, ale po mámě mám takový "talent poznat sever". ;-)
Tělocvik mě baví, ale asi na to nejsem ten správný typ. Na základce to bylo peklo - ne takové jako jsi měla ty, ale my jsme byli "sportovní škola", jak se říkalo. Nevím, podle čeho se pozná "sportovní škola", ale já a sestřenka jsme jí jistě kazily průměr. Brácha bývá většinou na prvních a druhých místech v nějakém tom čtyřboji, běhu a já nevím, v čem ještě. Já když nebyla poslední (někdy jsem byla i 6. z asi 12 holek, což bylo super), tak jsem byla vážně šťastná. Ale nikdy se nestalo, že by mi učitelka udělala to, co tobě. Je fakt, že úča na tělocvik nebyla naše třídní.
A v tom jí tvůj taťka nádherně smázl úsměv z tváře. :D - Upřímně nechápu rodiče, kteří nutí své děti mít takové a makové známky. Je fakt, že když se neučí, pak je tlak ze strany rodičů očekávatelný, ale naprosto nesmyslný, dítě se nezačne učit jen kvůli rodičům. Proč? Aby rodiče nevypadali ve společnosti, jako že vychovali blba?
Zrovna dneska se u babičky sešla společnost starších dam, které si říkají kamarádky. Je krásné mít kamarádky v 70 letech. A bavily se o tom, že na soukromých školách, kam se většinou "umisťují" děti např. politiků, jsou samí blbci. Tatínek chce mít z chlapečka finančního poradce, přitom chlapec nemá pomalu ani na kuchaře. Ale hlavně že fotřík platí stýpko a chlapec si může tropit legraci z učitelů. Žádný učitel mu přeci nemůže říct, aby se učil nebo že je podprůměrem třídy. To by tatínek došel s právníkem a učitýlek by skončil!
Podle mě by se měla udělat celorepubliková školská reforma, ale kdo by na to našel čas?

26 jasmoula jasmoula | E-mail | Web | 19. května 2015 v 19:54 | Reagovat

Podle mě je známkování důležité, jak se pak pozná lépe že má někdo na něco talent ? A v čem by se měl zlepšit ? Pak si žák řekne ,,Ale mě to nebaví, známky stejně nejsou" :) Jen moj názor :D

27 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 19. května 2015 v 19:57 | Reagovat

Tyjo ... znám ten pocit ... Sice jsem už od malička celkem pohybově nadaná - posiluju, dělám poledance, tančím ... jenže geny mi nepřály, a i přes moji schopnost pohybu, nemám postavu. Když jsem si jako malá sedla do šňůry, všichni hned říkali "to bych do ní neřekla, taková kulatá a tohle umí.." .. no takže jsem dětství protrpěla taky jako poslední při výběru do družstev, ačkoliv mé schopnosti nebyly tak tristní ... jen prostě děti umí být zlí, a když někdo nemá břicho jako prkno, hned je strašně nepohyblivej .... Co se týče známkování v tělocviku - na gymplu je to prostě tak, že máme učitele, co do těch hodin ani pomalu nechodí, takže všichni mají za 1. Nicméně taky si myslím, že předměty, jako jsou výtvarka, hudebka a tělocvik by se neměly hodnotit, popřípadě všem lípnout jedničky, jelikož tohle jsou věci, který každej jen tak neovlivní ...

28 Zoey Zoey | Web | 19. května 2015 v 20:13 | Reagovat

Naprosto s tebou ve všem souhlasím! Ne všichni jsou dobří na všechno, ale bohužel tahle doba chce abychom byli dokonalí, všude tu dokonalost i vidíme...no jo no.

29 Alice Crowleyn Alice Crowleyn | Web | 19. května 2015 v 23:04 | Reagovat

V tom tělocviku se úplně vidím. Na druhém stupni základní školy jsem se první dva roky snažila jak idiot (při šplhu a podobných věcech jsem dokonce byla všem pro smích, jak moc jsem chtěla alespoň kousek vyšplhat), ale stejně mi na vysvědčení dala učitelka za tři. Mám to štěstí, že alespoň míčové hry mi jdou a při běhu jsem nikdy nebyla poslední, protože jinak bych snad propadla či co -.-
Jak má po něčem takovém děcko najít motivaci a dál v tom nadšeně pokračovat? Nemluvě o tom, že si k dané věci ‚vypěstuje‘ odpor. Osobně jsem vždycky do tělocviku šla nešťastná, protože jsem věděla, že se zase ztrapním a dostanu špatnou známku.
Díky bohu se to na střední obrátilo k lepšímu, jelikož tam učitelé měli ten správný přístup – snaž se a dostaneš za jedna, flákej to a nečekej lepší než 2.

Ve výtvarce jsem byla vždycky jedničkářka, ale měla jsem několik spolužáků, kteří skončili se dvojkou, dokonce i se čtverkou, což považuji za absurdní. Jak už bylo řečeno, ne každý má talent na takové věci. Dítě tím potom akorát trpí a cítí se strašně.

Známky v případě tělocviku a výtvarné výchovy by opravdu měly být brány s rezervou… i v případě známkování zpěvu by se měl učitel trochu krotit, ne každý je nadaný zpěvák!
Občas bych takových idiotům dala pár facek!
Na druhou stranu…známkování ostatních předmětů, jako je matematika, český jazyk či přírodověda, je v pořádku, jelikož to není tak úplně o talentu (i když v tom taky krapet roli hraje), ale známkovat předmět, který je jen o talentu člověka je ta největší blbost, jakou kdo kdy vymyslel!

30 Pražský poděs Pražský poděs | Web | 19. května 2015 v 23:13 | Reagovat

Jo, je to přesně takhle! Ámen!

31 slunecnyden slunecnyden | 19. května 2015 v 23:27 | Reagovat

Souhlas s Amia. Je hloupé hodnotit talent v předmětech výtvarka, hudebka, tělocvik - ale nehodnotit stejně nic nevyřeší. Když stojíte jako poslední a nikdo vás do toho družstva nechce nebo se vám spolužáci smějí, že místo postavy máte kolo s drátama, tak vás neznámkování nezachrání. Tam zachrání jen sebevědomí. Že zpívám falešně? A co jako? Zpívám rád. A ty se zas nezeptáš na nic paní učitelky a máš chyby v diktátu a také se ti nesměju. A nazdar. A to opravdové sebevědomí - doufám - těm našim dětičkám pomůžeme vybudovat .-)

32 equus-universe equus-universe | Web | 19. května 2015 v 23:50 | Reagovat

do teď sem tělocvikářský nemehlo. Neumím ani vylézt do sedla vlastního koně, musím nasedat ze židle :D
Naštěstí mě na to nikdo nic neřekl, měla jsem z tělocviku i čtyřku. Pětku se mi dát neodvážili.

33 chantalumbrella chantalumbrella | Web | 20. května 2015 v 6:16 | Reagovat

Tak s tělocvikem... Znám spoustu holek, co s tím mají oroblém, ale přitom si myslím, že některé na to mají, jen jsou prostě líné. Přestože jsem chodila na druhý stupeň do sportovní třídy (tehdy jsem byla ještě sportovec) tak náš tělocvikář byl docela schovívavý, ale furt nedokázal pochopit, že ze mě výškařka ani vrhačka čehokoliv bebude :D... Nakonec to pochopil... Teď na gymplu máme taky tělocvikáře v pohodě...budiž z vrhu koulí jsem dostala trojku a presto mi učitelka dala jedničku... Na sport v mé třídě nás moc neužije...

34 Kosma Kosma | Web | 20. května 2015 v 9:11 | Reagovat

Děkuji všem za podnětné komentáře, titulek u blogu dne je trochu o něčem jiném, než píšu: já nejsem proti zámkování obecně, což pochopil každý, kdo si můj článek přečetl, já jsem proti jednotnému známkování předmětů, které jsou výrazně o talentu, jako je tělesná výchova, výtvarka, hudebka. Ještě jsem nezažila, že by se někdo ten tělocvik nebo zpěv ve škole fakt naučil, když to tam není, tak to tam není a hodnotit se může maximálně míra snahy, jak někteří píšete v komentech. Já bych to teda neznámkovala vůbec, stačilo by "započteno" - za docházku a právě třeba za tu snahu. Myslím, že by to určitě změnilo přístup žáků - i ti netalentování by tak mohli mít tyto předměty rádi...Sama jsem našla vztah ke sportu až poté, co mě už nikdo neznámkoval...

35 Bezejmenná Bezejmenná | 5. listopadu 2015 v 14:47 | Reagovat

Souhlasím!  Měj jde gymnastika, skok do dálky a skok přes kozu,  ale na míčové hry a na běhání jsem úplně levá. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama