Angličtina od plenek?

19. července 2015 v 12:43 | Kosma |  těhotenství a mateřství
Taneční škola, do které chodí moje čtyřletá dcera, pořádá pro děti letní příměstský tábor. Samozřejmě, že tam nemůžou tančit celý den, a tak je program doplněný angličtinou. Nejsem zastánce učení o prázdninách, i ta hlava potřebuje někdy siestu, zvlášť v tropických vedrech a nejsem ani zastánce současného trendu: co nejvíc angličtiny co nejdřív. Mám za to, že mateřská školka je tu od toho, aby se děti naučily básničky, písničky, rozvíjely se pohybově i výtvarně. Často malé zpívám lidovky, co si pamatuju právě ze školky a divím se, že skoro žádnou nezná. Zato už ví, co znamená anglický nápis na jejím tričku a při rodinných narozeninách neopomene slavnostně začít s "Happy Birthday to You".


Vím, že současné metody učení cizích jazyků jsou často založeny na to, že se člověk učí stejným způsobem, jako se naučil jazyk mateřský. A čím dřív, tím lépe. Ale není to moje parketa, tak to nebudu dále rozebírat. Selský rozum mi však říká, že by dítě mělo nejdřív porozumět mateřštině, získat slovní zásobu, pochopit význam méně frekventovaných slov, zautomatizovat slovosled. Myslím, že začít s cizím jazykem hravou formou od první třídy bohatě stačí...
Uvádím pár postřehů ze života, které určitě pomohly formulovat tento můj názor:

1. Babička byla Němka a vzala si Čecha, který uměl perfektně německy, takže se doma ze začátku moc česky nemluvilo - babička prakticky s češtinou začínala až po válce, kdy už to byla naprostá nutnost. Takže se dá říct, že taťka slýchal od mimina dva jazyky, k tomu ještě maminčinu těžkopádnou kostrbatou češtinu. Výsledek: německy se rozumně naučil až v dospělém věku v jazykovkách, zato s češtinou měl celý život problém: chybí mu jazykový cit. Pamatuju si, jak jsme se sestrou dávaly oči v sloup, když psával dopisy a ptal se nás třeba, jaká i/y se píšou ve slově líbit se. Naprosto jsme nechápaly, že to automaticky necítí, protože my jsme ten český jazykový cit měly.

2. S kamarádkou zůstala kdysi na mateřské babička - také Němka, která si vzala Čecha, a tak nebyla po válce odsunuta. Mluvila na dítě německy, z čehož měla její mamka na začátku 80. let hrůzu a snažila se ji proto umístit co nejdřív v mateřské školce, kde sama pracovala. Ve školce se pak holčičce věnovala, a ta za krátko zapomněla němčinu a naučila se česky. Němčinu pak horko těžko dřela zase ve škole. Češtinu měla moc ráda, strašně ji bavilo psát slohovky, ale zpět se jí dostávaly úplně červené - každá druhá věta podtržená, slovosled jako od Turka. Nechápala jsem, že taková chytrá holka nedokáže jako jediná ve třídě správně poskládat větu...

3. Moje sestra začína s angličtinou až po němčině, někdy na konci ZŠ. A začínala jako samouk - prostě se jí te jazyk líbil. Pamatuju si, jak pořád sedávala s učebnicí a říkala tomu "odpočinek". Dneska má velkou státnici i C2 certifikát, angličtina ji víceméně živí a předehnala v ní všechny ty, co začínali dřív. Ano, má talent na jazyky a o tom to je především!

4. Často slýchám zážitky z přijímacích pracovních pohovorů. Většina uchazečů má dnes v životopise, že ovládá aktivně angličtinu, když se jich však na něco zeptáte, nestačíte prý zírat! Přitom na otázky k přijímacímu pohovoru se dá předem připravit! Jo, učí se od dětství, jenže pak dostudují, nestíhají to udržovat v jazykovkách a jazyk je fakt potvora - strašně rychle se umí vykouřit z hlavy! :-(

Je mi jasné, že spousta dětí má ctižádostivé rodiče, co chtějí na dětech dohánět, co nestihli nebo nezvládli sami - to tu bylo vždycky. Tím chci říct, že rozumím, že je tu společenská poptávka, možná i tlak. Na druhé straně se hodně píše o tom, jak přestože jsou děti dnes až přetěžované, ve skutečnosti neumí ani to, co uměla moje generace, která se toho učila daleko míň...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 19. července 2015 v 21:59 | Reagovat

No, na mně byli (a jsou) rodiče také nároční. S povinnou angličtinou můj ročník začínal ve třetí třídě, tou dobou mě rodiče ještě mimo školu přihlásili na jazykovku k učení německého jazyka. Po čtyři roky jsem studovala dva germánské jazyky současně, takže jsem v tom měla dost velký nepořádek, navíc se mi díky tomu začínal zhoršovat průměr ve škole. S němčinou se muselo skončit. Poslední dva- tři roky jsem se zabývala jenom angličtinou až do prváku na střední, kde němčina byla povinná a hádej co, musela jsem začít opět od úplné píky, protože jsem si pamatovala leda pár základních frází na pozdrav. Jediné, co mi to čtyřleté studium němčiny přineslo je náskok v poslechu, jsem schopna si to rychle dát dohromady a porozumět. Začínám znovu. Úplně. Navíc se domnívám, že kdybych se věnovala své mateřštině (která mi nedělá naštěstí problém) a jednomu cizímu jazyku, že v té angličtině budu lepší než jsem teď.
Takže radu pro rodiče, kteří hodlají takhle zatížit potomka- pokud těmi jazyky sami nemluvíte a aktivně je nepoužíváte, nemá smysl aby dítě začínalo oběma najednou.

2 beallara beallara | Web | 20. července 2015 v 8:12 | Reagovat

Jsem také zastánce přirozeného vývoje dítěte bez přehnaných ambicí rodičů a společnosti. Přijdou mi ty děti jako debílci, naprogramovaní na konzum a hlavně prestiž, to je důležité.A že je nedostatek logopedů...aby né, když s dětmi nikdo nehovoří, nezpívá, neumí ani pořádně česky.
Moje dcera je jako Vaše sestra, začala s angličtinou po němčině sama doma, také má státnice a rodilý mluvčí jsou z ní unešení, má cit pro jazyk, na rozdíl ode mne, vždy jsem byla tvrdá a špatně tvárná na výuku jazyků.

3 Wu Xing Wu Xing | 23. července 2015 v 21:18 | Reagovat

Já osobně angličtinu nesnáším :D Jen když má začít hodina angličtiny ve škole mívám návaly deprese, ale ne z toho, že bych ji neuměl, ale z toho, že ji nesnesu ani poslouchat! :D Angličtinu mám již od školky, kromě pauzy v 1.třídě. Jako malý jsem ji i měl možná rád, ale pak, někdy v 6-7 třídě, jsem objevil hlubokou vášeň k čínštině a k celému asijskému světu. My rodiče nesouhlasili - ,, Angličtina je nejdůležitější a neuč se zbytečnosti´´ často říkávali, nejdřív jsem je poslouchal, ale pud učení se asijských jazyků byl silnější. Dnes ovládám mluvenou čínštinu, japonštinu a korejštinu na velmi vysoké úrovni. V čínštině čtu články na Wikipedii bez problémů, i když s japonštinou a korejštinou ještě trochu bojuji. A teď se začínám učit kantonštinu. Pravda má angličtina je ,,kostrbatá´´ a falešná a nemám tak rozsáhlou slovní zásobu, dokonce i má gramatika je špatná. Ve škole mám další 2 cizí jazyky, které nezvládám, ale i tak jsem rád, že jsem se rozhodl pro Asijské jazyky. - Poučení? Nikdy nenuťte dítě učit se jazyk který se líbí VÁM! Je jedno co si dítě vybere - hlavně že má zájem! :D Ni Hao Wu Xing!

4 Jana Jana | E-mail | Web | 6. října 2017 v 7:50 | Reagovat

Tohle u nás bude kámen úrazu :( Já se učím anglicky od školky a manžel začal asi později, ale denně jazyk využívá. Oba dva plynule mluvíme a oba dva víme, o kolik lepší život/pracovní pozice s aktivním cizím jazykem je. Na druhou stranu souhlasím s tím, co zde píšeš. prvně mateřský jazyk, potom další. protože to, co jsi popsala jako důsledky nedokonalé dvojjazyčné výchovy, ty jsou reálné. Navíc jsem byla aupair v rodině, kde se mluvilo jak francouzsky tak česky a chudáci kluci ...

Jak to dopadne u nás, to nevím. Manžel se třeba odmítá dívat na českou televizi - jakákoliv pohádka či film - vždy jen v originálním znění. Uvidíme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama