Kolektivní vina - věčná křivda?

26. července 2015 v 22:18 | Kosma |  K historii a genealogii
Poslední dobou o tom často přemýšlím a tuším, že možná ani nemám dost rozumu to sama rozlousknout. Poslechněte si pár příběhů, které potvrzují pravidlo o tom, že házet všechny do jednoho pytle je vždycky k někomu nespravedlivé. Jenže většinou nám nestojí za to toho "někoho" hledat, vyslechnout, chápat...Bohužel.

1. Když přišlo dědečkovi za války předvolání na gestapo, hrklo v něm, ale duchapřítomně vzal kolo a jel to do Brna vysvětlit. Tam se od otráveného gestapáka dozvěděl, že ho vlastní příbuzný (na vesnici byl příbuzný každý s každým) udal za to, že v noci pořádá ve sklepě načerno zabíjačky, čímž oslabuje Třetí říši o dodávky. Gestapák mu prý sám znechuceně ukázal dopis se jménem udavače, asi měl podobných udání kvanta a chtěl, aby se to na dědině samo porovnalo...Beru si z toho dvě ponaučení: ne všichni gestapáci byly totálně bezcitné svině, zato někteří našinci se chovali za války hůř, než leckterý Němec, když se byli schopní kvůli závisti a nepřejícnosti spolčit s gestapem!

2. Kdo měl za války německou národnost, musel narukovat na frontu, jinak by se k němu i k jeho rodině chovali jako k válečnému zběhu, to dá rozum. Bratři mojí babičky byli podle dnešních měřítek nedospělé děti, když odcházeli na krutou východní frontu, kde položili životy. Strašně se prý báli a strašně chtěli zběhnout - jenže vlastní otec jim řekl, ať jdou, jinak že je všechny postřílí. Ať myslí na svoje sestry, co mají malé děti. Tak trošku mi to připomíná Sophiinu volbu a cítím, že se otec rodu bál možná nejvíc o svůj život...No určitě nebylo jednoduché s tím pak žít...Každopádně si říkám, kolik Němců se prostě jen strašně bálo, bez jakéhokoliv spříznění s nacistickou ideologií. Stačí vidět pár válečných filmů, dobových dokumentů, načíst válečné pěměti - a nedivíte se jim. Každý holt neměl prostředky nebo třeba rozhled, odhad, aby mohl před nacismem zavčas emigrovat do bezpečí. A každý není rozený hrdina, ochotný obětovat boji se zlem vlastní život...

3. Doplňuje bod 2: zmatení Schindlerovi Židé po válce hledali útočiště ve vesnici, jedno takové našli u našich rodinných přátel, kteří se o nějakého cizince starali, dokud bylo potřeba. Možná si řeknete, že by to udělal každý slušný člověk - ano a konkrétně v tomto případě to byl sudetský Němec...

4. Divoký odsun brněnských Němců je známý přešlap a mě moc těší, že se zrovna nedávno město jménem svých představitelů oficiálně omluvilo a vyjádřilo lítost. Často slýchám, že se těm Čechům nikdo nemohl divit, že to válka z nich udělala bezcitné, že si za to mohli Němci sami. Určitě je na tom dost pravdy, mstili se ti, co jim válka hodně vzala, ale mstili se i tací, co měli hodně másla na hlavě a narychlo si potřebovali "vylepšit" profil. Jsem přesvědčená, že ze slušného člověka žádná válka zrůdu neudělá, ať stojí na té či oné straně...

5. "Tak třeba tahle - nebo tamta? Jedna z těch vil mohla být naše, kdyby nebyl děda blbej!", říkala mi kamarádka a zasněně koukala na luxusní vily v Černých Polích. Její děda byl do roku 68 velký komunistický funkcionář a jednu z vil (po Němcích nebo po Židech) mu prý nabízeli ke koupi za symbolickou částku. Neměl na to nabídku přijmout, což mu pak rodina několik desetiletí vyčítala. Jeho vnučka už ne - mluvila o tom sice tímhle jízlivým způsobem, ale moc dobře chápala, že takovou vilu nechtěl, protože si myslel, že by mu nic dobrého nepřinesla...

6. Moje zkušenosti s Romy jsou dobré i špatné a je jich dost. Přesto upřímně říkám: když bych pronajímala byt nebo dům, nechtěla bych Romy - bála bych se, že mi z toho udělají kůlničku na dříví, že si tam nastěhují příbuzné, vymění zámky, že budou hluční, že nebudou včas platit, že si s nimi nebudu vědět rady - ono těch práv a pák na straně majitele nespokojeného s podnájemníkem prý tolik není...

Myslím, že pokud něco vlastním a chci pronajímat, mám právo si podnájemníka vybrat. Jasné můžu se seknout - ukřivdím slušným Romům a naletím někomu jinému. Prostě je to tak, setsakramentsky vím, že to není správné. Nedávno se to zrovna v Brně řešilo: paní ombudsmanka Šabatová nastražila na realitku romskou volavku, kterou tato diskriminovala a skončilo to soudem. Docela mě to zvedlo ze židle: realitka přece vychází vstříc požadavkům klientů, ti přece rozhodují, o koho mají zájem a o koho ne! A byt v soukromém vlastnictví není přece žádný státní majetek, aby majitelům stát zakazoval, vybrat si podnájemníky. Na druhé straně je mi jasné, že části Romů imrvére křivdíme, když je hážeme do jednoho pytle s těmi nepřizpůsobivými...

Je to prostě po staletí stále stejná písnička: v každé skupině lidí jsou jedinci, kteří nejdou s davem. Ne všichni Němci byli bezcitní a snadno zfanatizovatelní, ne všichni Češi se za války a po válce chovali jako slušní lidé, napadený národ. Také mezi komunisty byli lidé se svědomím a každý Rom není nepřizpůsobivý. Já myslím, že to tak nějak všichni víme, jen se nám nechce ty bílé ovce z těch černých davů tahat - vždyť statisticky jsou bezvýznamní, výjimky, které potvrzují pravidlo. Já se o nich ale vždycky ráda dozvím a potěším se vědomím, že svět není černobílý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 27. července 2015 v 22:28 | Reagovat

Tady v okolí těch romských rodin bydlí dost.
Znám spoustu romů, kteří jsou slušní, ale kdybych měla vlastní barák, stejně bych jim byt nepronajala.
Ne kvůli nim, ale kvůli jejich sepětí s rodinou. Ani ti nejslušnější romové se od rodiny netrhnou. A rodinu, tu člověk nepozná jen tak, až v nějaké jejich krizi.
Pak se nastěhují rodiče, sourozenci, jejich partneři a děti a z milého páru s jedním dítětem je najednou patnáctičlenná rodina ve 2+1...

Jo, můj dědeček sice neuměl slovo německy, ale narodil se na špatné straně hranice. A tam musel také nastoupit.
Utekl hned, jak to bylo možné...

Moc hezký článek. Líbí se mi.

2 Kika Kika | E-mail | Web | 27. července 2015 v 23:09 | Reagovat

Mám to tak nějak podobně, kdybych pronajímala byt, chci si určit koho já tam chci (i když vím, že kdejaký "přizpůsobivý" může být ve finále mnohem horší :-) )

3 beallara beallara | Web | 28. července 2015 v 7:32 | Reagovat

Všední den..je šílené horko...na stanici stojí paní a přidržuje vozík s invalidním manželem.Přijíždí autobus a ignorant- řidič absolutně nezareaguje, přijíždí od ostrůvku půl metru, invalidní vozík je staršího data, paní ho chudák rve všemi silami, přiskočím, chytím druhé madlo a vozík všemi silami cpeme dovnitř..nejde to, osazenstvo autobusu hledí z oken, na nás, do mobilu a nic, nic se neděje, dvě slepice rvou vozík do vozu a zdržují...v tomto momentě brutálně zařvu do autobusu o pomoc...přišel jediný muž...rom...ostatní sedí a čumí..
Mám hodně vyhraněný, hodně nekompromisní názor, ale tento malý střípek skutečně potvrzuje to pravidlo...

4 userka userka | E-mail | Web | 28. července 2015 v 23:18 | Reagovat

Docela jsem měla slzy v očích, válka je strašná *****. Souhlasím, že slušnej člověk by měl slušným zůstat, ale na druhou stranu... kdo ví, jak bych se zachovala za takový nespravedlivý situace.

5 Miloš Miloš | Web | 30. července 2015 v 9:04 | Reagovat

Romové žijí v začarovaném kruhu. Myslím, že hodně viny je na nich samotných, protože dávají svým dětem špatný příklad. Ty pak nechodí do školy a když chodí, neučí se, a se sotva prolezlou ZŠ nemají naději na slušné uplatnění. To vede zase jen k žití ze sociálních dávek.
Netvrdím, že jsou všichni takoví, ale pozitivních příkladů je asi dost málo.

6 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 31. července 2015 v 0:55 | Reagovat

K bodu číslo 1. bych chtěl poznamenat, že když byla po obsazení zbytku Československa v roce 1939 založena pražská ústřední pobočka Gestapa, tak velitel této pobočky potěšeně zaslal Hitlerovi zprávu o tom, že je velice překvapen nesmírnou ochotou místního obyvatelstva spolupracovat s německými orgány. Prakticky již od prvních dnů byla na Gestapu fronta Čechů ochotných prásknout své sousedy. Mnozí Češi tedy byli ještě větší svině, než Němci.
A slušní Němci na tom tehdy byli mnohem hůř, než třeba slušní Češi. Ať už v Říši, nebo v protektorátě. Nespolupracující Němec byl totiž automaticky považován za zrádce. Ještě v posledních dnech války stříleli fanatičtí esesáci německé vojáky nebo i civilisty, kteří se chtěli vzdát.
Němci to tehdy opravdu neměli jednoduché. Českých Němců se tehdy nikdo neptal, jestli chtějí jít bojovat za Říši. Prostě byli Němci, tak museli jít a šmytec. Což ostatně sama dobře víš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama