O tápání a křižovatkách

30. září 2015 v 22:56 | Kosma |  zamyšlení - většinou na téma týdne
Jsem ten typ, co se snaží dělat v životě správné věci: chovám se ekologicky, kdeco recykluji, třídím odpad, omezuji maso, pouštím seniory sednout, přemáhám vrozenou spořivost a přispívám na potřebné.

Teď jsem se ale dostala na slepou cestu - najednou nevím, co je správné. Asi je to vůbec poprvé, tak mi to nejde z hlavy. Ano, pořád tápu, co se týče uprchlické vlny. Krize, cloumající Evropou ve mně vyvolala krizi osobní - přestávám věřit zpravodajství. Mám pocit, že se k nám nedostávají pravdivé a nezávislé informace a přemýšlím o tom, zda se kdy v minulosti k lidem vůbec dostávaly...

Včera jsem se bavila s kámoškou, co žila v Bavorsku a má informace od tamních přátel. Jsou jedním slovem vyděšení: píší o každodenních situacích, kdy třeba řetězec Aldi musel zavřít, protože houf nových imigrantů si přišel nakoupit bez placení, nebo že není kam chodit s dětmi, protože rodiny uprchlíků se na hřištích chovají tak, že už tam pro místní není prostor ani bezpečno. Idylické Bavorsko přestává být balzámem na nervy. Většina lidí prý nenávidí Merkelovou. Na našich Novinkách se dočtu, že Bavorsko je sice na hraně svých možností, ale obyvatelstvo že je solidární...Říkám si, co jim taky zbývá - začnou křičet a hned jim někdo vpálí vinu jejich dědů a pradědů...

Takže k tématu týdne: kdybych se stala milionářkou, procestovala bych svět křížem krážem a všude bych pobyla dostatečně dlouho na to, abych si vytvořila vlastní názor na to, o čem tam ten život je a v čem je zakopaný pes. K tomu bych si najala nějakou fajn lektorku angličtiny, protože největší motivace k učení jazyků je jednoznačně během cestování. Klidně bych si vzala tu svoji, co učí i dějiny - ty by se totiž taky hodily.

Pokud sedíte celý život na zadku jako já a byli jste nejdál v západní Evropě, začínáte si být v kontextu dnešní doby poněkud nejistí. To, co o světě víte, se dozvídáte z nepravidelného sledování internetových zpráv. A přestává vám to stačit. Zvlášť v situacích celosvětových problémů, na které čtete naprosto fundované a naprosto protichůdné názory.
Myslím, že smyslem lidského života je svojí poutí k něčemu dospět a tohle by mi v naplnění mojí cesty určitě hodně pomohlo. A zážitky bych vydala knižně, samosebou! :-)

Moje současná bezradnost je tak trochu osobní životní křižovatkou: říkám si, kde jsem udělala chybu? Jaktože někteří mají přehled, názor, za kterým si stojí a já vím stále jen to, že jde o strašně složité téma, vyžadující znalosti ze spousty oborů? Možná jsem měla začít se systematickým cestováním a budováním všeobecného přehledu a názoru hned po škole, jenže znáte to - člověk řeší bydlení, chce zakládat rodinu, všechno něco stojí. A vy jste přesvědčení, že tohle je ta správná a zodpovědná cesta, na cestování dojde, až...budete mít děti z nejhoršího? Až budete mít děti z domu? Až budete v důchodu? Až?!
Naštěstí zatím není pozdě...

No a ještě k těm mým hypotetickým milionům: zaplatila bych si pravidelné hlídání dětí spolehlivou kvalifikovanou osobou plnou energie a nápadů. Nechala bych svého věčně přetaženého J. aspoň půl roku doma na neplaceném volnu, aby se řádně dospal, vylenošil a dokončil všechny svoje školní resty. Dopřávala bych si obden masáž celého těla, vůbec bych se nechala maximálně opečovávat a hýčkat. Přemohla bych veškeré protichůdné emoce a najala si paní na úklid a vaření (vzhledem k mým plebejským předkům, kterým nikdy nikdo neposluhoval, by to pro mě byl docela problém a asi bych měla výčitky, že někoho vykořisťuju! :-)
Věnovala bych se jen tomu, co mě baví, bez ohledu na peníze a možná bych ještě i vystudovala to, co jsem možná v mládí měla vystudovat.

Před pár měsíci bylo podobné téma týdne a já jsem psala o tom, jak bych skupovala a zachraňovala pralesy a investovala do rozpadajících se zámečků. To je ta evropská výchova v nadbytku - že nám vlastně nic nechybí, tak je správné dělat ušlechtilá gesta. Jenže poslední dobou už o tom přestávám být tak přesvědčená a cítím v tom pózu i faleš. Lidský život je krátký a musíme tam všichni. Je šlechetné a záslužné myslet na ostatní. Ale na základě čeho si vlastně vytváříme úsudek o tom, co je šlechetné a záslužné? Co je správné?
Kdybych se stala přes noc milionářkou, myslela bych v prvé řadě na sebe a svoji rodinu a užila bych si život podle svých představ. A věřím, že to v mírně okleštěné verzi půjde i bez těch melounů! :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 1. října 2015 v 0:51 | Reagovat

...take si myslim, ze je dobre myslet v prve rade na sebe a rodinu a uzit si zivot podle svych predstav. Ja osobne uz bych na charitu nedala jediny cent. Ne kvuli uprchlikum, ale proto, ze "charita" je neskutecny byznys a dary povetsinou konci uplne jinde.

2 Beallara Beallara | Web | 1. října 2015 v 6:46 | Reagovat

Co se týče toho prvního...po dlouhé době nemám vyhraněný názor a to já tedy umím !!!...jako ženu a matku mě dojímají fotografie dětí spících různě na zemi či v náručí své matky či otce...ovšem okamžitě se ve mě bije skutečnost, že Evropa měla už tak veliké problémy se nakrmit a nám se sem žene něco, z čeho moje podvědomí bije na poplach...aby jednou ty děti neohrožovaly naše děti....
A co se týče milionů..mám to podobně, nejdřív já a rodině.....jo jsem sobec, sobcem zůstanu a nijak se nestydím...

3 Alka-fejetony Alka-fejetony | 1. října 2015 v 8:38 | Reagovat

[1]:Naprosto souhlasím. Bylo to tak vždycky- z peněz takto vybraných je třeba nejprve zaplatit pracovníky charity, odvody daní apod. Co zbyde, se rozdá.

[2]:To není sobectví, to je selský rozum.

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. října 2015 v 10:25 | Reagovat

Myslím, že kdyby tady na blogu byli samí milionáři, mohli bychom se složit a uprchlíkům zaplatit nějakou pěknou kolonii kdesi, ne? :-)
Taky trpím nedostatkem informací a pomalu začínám přemýšlet nad otázkou "proč"...
Proč teď? Proč tolik? Proč do Evropy?

5 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 1. října 2015 v 12:42 | Reagovat

Moc dobře jsi to vystihla, početla jsem si s chutí.

6 Zita Zita | Web | 1. října 2015 v 14:51 | Reagovat

Já už tomu, co se u nás píše v novinách a říká např. v televizi vůbec nevěřím, a jsou dny, kdy mi přijde cenzura ještě větší, než ta předrevoluční.
A s tím Německem máš pravdu, taky tam mám známou a píšeme si i o uprchlících.

Všichni melou o demokracii a běda když se někde na diskuzi ozveš.  Nebo stačí napsat článek třeba o uprchících a už máš kontrolu na blogu z Ameriky.  I kvůli tomu jsem si dala do menu vlaječkové počítadlo. Založíš si zbrusu nový blog a do 24 hod. je tam máš jako na koni.

No a co se týče těch milionů, asi bych nechala opravit domek, pořídila si lepší brýle. Manžel potřebuje nový a lepší můstek, něčím bych přispěla dceři, protože splácejí hypotéku a zbytek asi pak na zvířátka, hlavně pro koníky, kam chodím. Mají oční problém, tak třeba na léky......

7 Zita Zita | Web | 1. října 2015 v 14:54 | Reagovat

Jo a strašně rády bych se s manželem ještě jednou podívala k moři, tedy aspoň na měsíc a s plnou penzí, dneska to má nějaký anglický název, ten jsem bohužel zapomněla.

8 Radka Radka | Web | 1. října 2015 v 20:37 | Reagovat

Bohužel, je to tak... Málokdo má dnes odvahu být politicky "nekorektní" a říct prostou pravdu!

9 Kosma Kosma | Web | 2. října 2015 v 20:53 | Reagovat

[1]: Tak já protože jsem škudlil, tak když už postím chlup, musím o tom být skutečně přesvědčená a dárce si vždy prověřím - ideálně je samozřejmě pomoci přímo.

[2]: Přesně tak - podvědomí, intuice. Celkem se mi oplácí je poslouchat...

[5]: Děkuji, potěšilo! :-)

[7]: Přála bych Vám to! Na zvířata bych já taky pamatovala!

[8]: A když si troufnete pojmenovat věci pravým jménem, jste zesměšňováni a je vám vysvětlováno, že tomu nerozumíte! :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama