Generace úžasných lidí

12. března 2016 v 17:00 | Kosma |  Články z titulky
Když byla těhotná moje máma, nechodila na žádný předporodní kurz, zato chodila do poslední chvíle do práce. Do porodnice ji odvážela sanitka, a protože bylo po ránu a prvorodička s prasklou vodou "měla čas", nechali ji chudáka sedět hoďku v sanitce, než se vystřídají šichty. Táta nebyl u porodu - jednak by ho to ani nenapadlo, jednak by mu to nikdo nedovolil! Po porodu mě odvezli a k mámě přivezli jen na kojení - intervaly jsem neurčovala já. Kojená jsem byla asi měsíc, pak mě mamka převedla na Sunar. Byla holt taková doba - v knížce, kerou mi maminka psala od malička, jsem našla vloženou tehdejší reklamu na umělou mléčnou výživu - děs běs, nedivím se, že spousta matek tehdy věřila, že Sunar je lepší než kojení!

Taky si zapisovala, co jsem první půlrok života jedla - poctivě, každý den. Dneska je to důkazní materiál minimálně pro vazbu! :-) Když už některá matka kojila čtyři měsíce, protože miminko hezky prospívalo a bylo spokojené, byla pomalu divná! Kojení prostě nebylo téma, už z toho důvodu, že matky se většinou vracely do práce po šesti měsících. A jesle braly už od roku. To už byla většina z nás bez plínek, samozřejmě tím nemyslím papírové jednorázovky!
V jeslích nás naučili stolovat, mluvit a dodržovat režim dne. Ze školky nás pak vyzvedávali zadýchaní rodiče těsně před zavíračkou, ráno v 6,30 už jsme tam klusali znovu. Nikdo s námi doma netvořil, nikdo s námi nechodil cvičit, vrcholem společného času s rodiči bylo čtení leporela nebo víkendové hraní pexesa za odměnu.

Ve škole nikdo neřešil, jestli nejsme dysgrafici či dyslektici nebo na co máme vlastně vlohy. Prostě jsme měli za úkol se hezky učit. A běda, jak ne! Pro ránu pořád ještě nešel nikdo daleko, pořád platilo, že škoda každé, která padne vedle! Učitel měl skoro vždycky pravdu, po dětech bylo zvykem "šlapat", zato chválou se šetřilo. Pak šlo o to, abysme rychle vystudovali a osamostatnili se. "Mamahotel" do třiceti byl scifi!

A výsledek?! Přežili jsme to. Jsme docela normální, zdraví lidé, dokonce jsme to - světe div se - většinou přestáli i psychicky! Možná jsme k sobě trochu kritičtější, než je zdrávo, a kdyby se někde prodávalo sebevědomí, šli bysme si možná stoupnout do fronty. A strašně, strašně moc toužíme po pochvale! A když už nás někdo pochválí, upejpáme se a zlehčujeme své zásluhy. Prostě na to nejsme zvyklí, no. A divíte se nám?

Určitě tušíte, na co narážím: dneska jsme my sami ve věku rodičů - a:

- navštěvujeme předporodní kurzy (kde se dozvíme všechno, až na to jediné podstatné - totiž že porod strašně, strašně moc bolí! :-)
- nastávající otec, který nechce být přítomen u porodu, je považován za vyvrhele a divnoida, který patrně nemá svou ženu dostatečně rád!
- kojíme jako divé, chceme přece pro svoje děti to nejlepší! Reklama na počáteční mléčnou výživu není povolena a takové mlíko nemůže být ani ve slevě! Proto během reklamy v telce vídáte s flaškou až mimínka půl roku+. Když to nejde, najímáme si laktační poradkyně, protože naše mámy nám holt neporadí...Přikrmujeme až po půl roce, ideálně bio-zeleninkou.

- děti máme v jednorázovkách minimálně do dvou let a jsme s nimi tři roky doma. Chodíme spolu od miminka plavat, cvičit a kdeco tvořit.
- vozíme je na kroužky, na úkor svého volna. Musíme je přece podporovat, aby se mohly rozvíjet!
- chválíme je za každou volovinu, když už nás nikdo nepochválil!
- učitelé jsou dneska všelijací, takže raději věříme vlastnímu dítěti. Tolik se mu věnujeme, tak dobře jsme je vychovali, takže nám asi nelže, že!

- a že se dobře neučí? Vždyť je to chudáček dys-kdeco, navíc tak citlivý a na tu matiku prostě nemá talent, no! Když mu to nepůjde na státní škole, zaplatíme mu soukromou, hlavně aby měl tu maturitu! No a soukromých vysokých škol je už pomalu víc, jak státních, takže bez titulu taky nebude!
- a ať klidně studuje, kam by se hnal? Makat bude do sedmdesáti! No a že je ve třiceti doma u mámy? Přece bych ho nehnala do manželství, když se každý druhý rozpadá, ne? Však má čas! A doma mu přece nic nechybí!

Taky máte pocit, že se přístup ke generacím střídá od jednoho extrému ke druhému?

Přijde vám to jako děsná komedie nebo máte o ty dnešní sebevědomé a opečovávané děti strach?

Myslíte si stejně jako já, že dnešní "kult dítěte" je už tak trochu přes čáru?


P.S.: po přečtení některých komentářů musím doplnit, že k článku mě vedly především tyto inspirace:
- moje bývalá spolužačka, co peče úžasné dorty a kdykoliv jí řeknu, že je šikovná, strašně ji zaskočím
- někteří opečovávaní jedináčci v naší MŠ, které rodiče všude vozí autem a od auta pak často ještě nesou v náručí (dětem je 5 let!). Výsledkem je, že tyto děti neujdou ani 2 km v kuse.
- překvapené reakce některých matek na fakt, že jsem se svými dětmi nechodila na plavání batolat - jako by to byla nějaká nezbytná samozřejmost a já špatná matka, co to svým dětem nedopřála
 

29 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 12. března 2016 v 17:11 | Reagovat

Vidíš, a já vím o porodu jen to jediné, že strašně strašně moc bolí! Asi bych radši věděla ten zbytek a tohle zjistila až pak. :-) O "kultu dítěte" vím prd, ale myslím si, že nás naši vychovávali tak něco mezi, prostě tak akorát. A myslím, že nebudu jiná, protože to co jsi popsala mi opravdu přijde už zase moc... zkrátka všeho s mírou! :-)

2 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 12. března 2016 v 17:36 | Reagovat

Moc hezký článek, řekla bych, že pravdivý. Moje děti vyrůstaly tak, jak píšeš, pěkně od jeslí a školky. Někdy mám pocit, že každá dnešní maminka  je snad ta jediná a první, která přivedla na svět dítě. O ty opečovávané děti strach nemám, ale mám strach z toho, jak budou reagovat na své okolí v běžném a ne vždy jednoduchém životě, když už nebudou jen pod ochrannou rukou své maminy. Jejich sebevědomí se často mění v drzost, a to už je úplně o něčem jiném.

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. března 2016 v 18:24 | Reagovat

Já měla těžký nadstandard. Když mi bylo pět, trošku jsem marodila s nožičkou, měla jsem sádru, pak berle... A nějak nešlo chodit do školky. Půl roku o berlích a kdo mě má hlídat?
Takže máma měla neplacené volno. Kdepak, žádná ošetřovačka, takhle dlouho ne...
A já měla luxusní předškolní péči, když je máma mateřina :-)

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 12. března 2016 v 18:43 | Reagovat

Při čtení jsem se potutelně usmívala. U prvního porodu muž nebyl, nešlo to ještě. U druhého za tři roky to šlo, ale neplánovali jsme to a já porodila tak trochu hekticky. U toho staršího stiženého atopickým exémem jsem snila o tom, aby někdo vynalezl pleny, co se nemusejí prát. O 3 roky později zase o flašce, co se dá zavěsit na kočárek. Kluci jesle nepoznali, ale školku od ranní otvíračky jo. Mama hotel u nás nehrozí, oba dva už od vysoké žijí sami. Občas mi přijde, že se to dnes s dětmi žene do extrému. Aby se učitelé báli dětí? To mi přijde děsné.

5 Divoženka Divoženka | 12. března 2016 v 19:07 | Reagovat

No, také jsem zažila tuhle výchovu, že se s tím naši "nemazali", ale jsem narozená až po revoluci, takže to bylo v takové mírnější formě. A co jsem si z toho odnesla (a co mně ještě dnes nedá spát):
- ani si nepamatuji, kdy jsme se v rodině objali, případně si vyjádřili nějaké city (snad když jsem byla ještě dítě)
- co si pamatuji výborně je absolutní nerespekt k dítěti (mně) - nucení do jídla a do dojídání takovým stylem, že dodneška mi některé potraviny jen vůní spouští dávicí reflex; únava, bolest, špatná nálada - to si u nás děti nemohly dovolit, děti mají být přece pouze usměvavé, aby je rodina přijímala!, nedej Bože kdyby dítě něco chtělo!
- ač celoživotní premiantka, nikdy jsem nebyla oceněna, neustále jsem měla na talíři pouze své nedostatky
- prostě jsem měla fungovat jako robot, ale bohužel, byla jsem špatná dcera

Nejhorší na tom bylo a je, že jsme taková ta vzorová rodinka - vycepované dítě, rodiče dobře vydělávají, nerozvedení - pro všechny zvnějšku ideál. Dodneška se potýkám s tím, že i jako dospělou mě naši absolutně nerespektují v mých názorech, neustále se mě snaží "převychovávat", a to i co se týče mých profesních názorů (prostě máma prodavačka ví daleko víc než já o oboru, který mám vystudovaný na VŠ).

No, zkrátím to, opravdu nechci, aby moje děti toto zažívaly. Přijde mi přirozené, že se každá matka snaží pro své dítě dělat to nejlepší, což se prostě s dobou a veřejným míněním mění. Vy nechápete "kult dítěte", já nechápu, jak se mohly matky dříve takto chovat ke svým dětem. Pro mě je samozřejmé se k dětem chovat s láskou - vždyť si je přece pořizujeme dobrovolně, nebo ne? Nebo tato "nemazací výchova" je nějaký druh zvrhlé lásky? (Osobně bych této "lásky" bývala byla raději ušetřena)

6 Sigmund Werther Sigmund Werther | Web | 12. března 2016 v 19:16 | Reagovat

S námi se také nikdo nemazal a nic se mi nestalo. Ovšem žádný extrém to nebyl, spíš se o nás rodiče nijak moc nestarali. Bydlel jsem na vesnici a hodně jsem někde běhal s kamarády.

Ale ani jeden extrém není podle mě dobrý. Vozit děti na kroužky třeba naprosto schvaluji, něco se naučí. Ale pro mě osobně třeba učitel byl vždy autorita a pravdu měl on, ne já, což by tak podle mě mělo být. Ale zase, nic se nemá přehánět. Holt by to chtělo najít nějaký ten zlatý střed.

7 mysteriouswolf mysteriouswolf | E-mail | 12. března 2016 v 19:19 | Reagovat

Nemyslím že je to generační problém. Přístup k dětem je individuální záležitost. Když jsem byla malá, znala jsem děti rozmazlené i ty, co je rodiče nechali napospas "ulici". Z mých vrstevníků vyrostli jak lidé slušní, tak lidé co balancují na hranici zákona. A nemyslím si, že dnešní děti na tom budou jinak.

8 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 12. března 2016 v 20:28 | Reagovat

Já myslela, že jsme skoro vrstevnice, ale asi ne :) Maminčinu výchovu bych našla spíš v té druhé polovině článku a to jsem ročník 86 :)

9 Kosma Kosma | Web | 12. března 2016 v 21:53 | Reagovat

[1]: Já na předporodním kurzu nabyla dojmu, že pokud budu správně dýchat, vezmu si hroznový cukr, budu průběžně pít a pustím si relaxační hudbu za vdechování vonné silice, zvládnu to levou zadní! :-)

[5]: Tak tohle je asi spíš problém konkrétní rodiny - my se doma normálně objímali a nikdo nás do jídla nějak přehnaně nenutil. To, co popisuji v první části jsem zažila (kromě jeslí, ty jen ségra) a stojím si za tím, že jsem vyrůstala v milující rodině a rodiče pro nás udělali vše podstatné, samozřejmě byli limitováni dobou! Jasně, že dělali chyby, ale ty já udělám u svých dětí taky!

[6]: Naprostý souhlas!

[7]: Tak v případě dnešních dětí jsem psala spíš o extrému. Já teda vidím velký rozdíl mezi tím, jak byly vychovávány děti na začátku 80. let, a jak jsou vedeny dnes. Kolikrát si říkám, že za mého dětství bylo naprostou výjimkou vidět dítě s hysterákem - v obchodě, ve školce. Dnes je to úplně běžné...My, co jsme byli tak "dobře vychovaní", si dnes se svými dětmi často nevíme rady...

[8]: Já jsem 80. A měla jsem starší vytížené rodiče, kteří nás vychovávali bez pomoci babiček, budovali barák - takže asi tak! :-) Tím nevylučuju, že tvoje mamka byla jiná, já nechci paušalizovat - logicky jsem v obou případech psala spíš o extrémech. Ale za tím, že je mezi přístupem k mojí generaci a ke generaci mých dětí velký rozdíl, si stojím. Mmch - manžel je 79 a článek se mu líbil! :-)

10 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 12. března 2016 v 22:49 | Reagovat

Myslím, že některé věci se nezměnily, například plno rodičů si dítě ze školky chodí brát až po "zavíračce" a také se dnes ve školkách objevují děti, které si neumí dojít na záchod, neumí mluvit a neumí vzít do ruky vidličku a nůž. Takže že by se rodiče dětem věnovali nějak přehnaně celoplošně si nemyslím.

11 dadainka dadainka | Web | 12. března 2016 v 23:23 | Reagovat

Super článek :-)

12 Kosma Kosma | Web | 13. března 2016 v 0:03 | Reagovat

[10]: Počítám, že myslíš tříleté dítě. To ti do státní školky nevezmou, pokud je v plínách - z hygienických důvodů. Pokud neumí v této době mluvit, tak už to řeší pediatr. A k vidličce a noži - neslyšela jsem, že by to nějaké dítě vidělo v MŠ poprvé, na druhé straně si paní učitelka loni stěžovala, že většina dětí to pořád drží jako prase kost...

[11]: Děkuji - popravdě, nečekala jsem, že píchnu do vosího hnízda! :-)

13 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. března 2016 v 9:55 | Reagovat

Pěkný, i když na leckoho asi drsnější článek, ale to tak většinou bývá, že potrefená husa kejhá nejvíc :D.

Ta první část je skutečně realistická. Jediné, co mi v té době hodně vadilo, byl přístup k levákům a dětem, které měly nějakou dys poruchu. Byly to prostě debilové a tečka, nikdo se nezaobíral tím, že mozek toho dítěte má skutečně nějaký problém. Sama jednoho takového znám a je to fakt síla, jsem ráda, že žije v dnešní době a ne před těmi třiceti lety.

A co se týká současnosti - do porodnice jsem si došla pěšky, ale manžel to nakonec stihl. Byla jsem za to velice ráda, protože mít vedle sebe  člověka schopného rozumně uvažovat, neb není pod vlivem bolesti, je v dnešní době docela důležité. Na plavání jsme nechodili, na klavír na nátlak tchyně (jo, jsem blbá, i když to byl vážně talent). Nakonec jsme nechali rozhodnout samotné dítě, ať si dělá, co chce.

Takže závěrem asi - zlatá střední cesta :-).

14 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 13. března 2016 v 12:07 | Reagovat

[9]: Mně se taky líbil, jen mě zaskočilo, že až na jednorázovky, otce u porodu a plavání na nás ta druhá půlka tak seděla..i když jsi mířila původně ještě o pár generací dál :)

15 Kosma Kosma | Web | 14. března 2016 v 20:30 | Reagovat

[13]: S těmi dys - souhlasím, já bych přihlížela i k těm vlohám. A že je otec u porodu skvělá vymoženost, můžu taky podepsat! :-) Na druhé straně - jsem ráda za dobu, ve které jsem se narodila! :-)

16 Péťa Péťa | E-mail | Web | 16. března 2016 v 14:06 | Reagovat

Přesně - z extrému do extrému.
S lecčím nesouhlasím, musím se postavit hlavně proti hlášce o soukromých VŠ. Znám několik lidí, kteří tam chodí a musí se sakra snažit, aby se tam udrželi. Je to ošklivý předsudek o uplácení, které se může dít i na státní škole.
Také mi přijde dobře, že matky teď tráví s dítětem víc času, než tomu bylo v minulosti. Nic se ale nemá přehánět, dítě by se mělo učit samostatnosti.
Ohledně těch dys - sama jsem dyskalkulik a celé roky jsem při matice šíleně trpěla. Doteď mi trvá trochu dýl, než si něco správně spočítám, hlavně, když mě někdo zaskočí. Ale protože jsem na to přišla až na VŠ, kde matiku nemám, nikdy jsem žádné výhody neměla. Vlastně ani spolužáci na střední moc výhod neměli - jen u maturity měli tuším o 10 minut více času, což mi přijde jako hezké gesto.

17 acontrario acontrario | Web | 25. dubna 2016 v 15:57 | Reagovat

Vývoj... Tvoje prababička by zase řekla, že porodila na poli, dala si panáka na posilněnou a pokračovala v práci :)
Ohledně mamahotelu je to možná pravda, nadruhé straně, kolikrát ty peníze na vlastní bydlení při studiu nejsou. Zvlášť když potřebuješ dělat praxi, kam docházíš 2-3 dny v týdnu za 50 na hodinu...
Makat do 70 se bude tak jako tak, doba dožití se prodlužuje a na důchody nebudou peníze.  
Já bych to neviděl tak tragicky, každá doba má svoje výhody a nevýhody, a nakonec umřou všichni :D

18 Mersmerize Mersmerize | Web | 25. dubna 2016 v 15:58 | Reagovat

Nečetla jsem všechny komentáře, tak nevím, jestli to už tady nezaznělo, ale každopádně souhlas. Jsem teď maminkou 9 měsíčního kluka, ale snažím se vše brát s nadhledem a ne tak vážně. Občas se fakt musím hodně smát, když si čtu diskuze, kde si člověk přečte, že co není bio, to dítěti ublíží, že do tří let dítě nosící plíny je norma apod...

Můj názor je ten, že za "kult dítěte" mohou dvě věci - internet a věk prvorodiček.

Na internetu je strašná spousta informací a doporučení, diskuze, názory, příspěvky, rady, tipy. Kdyby se tím vším měl člověk řídit, tak neudělá nic, protože co mu nařizuje jeden člověk, druhý to shazuje apod. Je toho tolik, že maminky se přestaly spoléhat na intuici a všechno bezhlavě řeší na internetu.

A určitě nepřispívá to, že věk prvorodiček se odsouvá ke třicítce, čtyřicítce. Že ženy nejdřív musí najít dokonalého partnera, udělat zázrak a přelom v kariéře, procestovat celý svět, mít spoustu zážitků a teprve potom mají čas na to dítě - ale ouha. Ono to nejde, protože lidské tělo není stroj a vajíčka ve vaječníku nerostou na stromě a všechno to špatné v nich zůstává v průběhu života. No takže se jde na umělé oplodnění, je tu strach z toho, že to dítě snad pár mít ani nebude, že ho matka nedonosí, že nebude zdravé a když se stane ten zázrak a narodí se zdravé miminko, tak se z něj dělá polobůh, může všechno. Nedej bože mu dát na zadek nebo na něj zakřičet. Mantinely a autorita pro něj žádné.

Samozřejmě berte s nadhledem, nedá se to říct o všech. Tak to prostě vidím já :)

19 Kilari-san Kilari-san | 25. dubna 2016 v 16:35 | Reagovat

Jako člověk(ano, už téměř dospělý člověk, ne dítě, pozor na to :D) narozený v roce 2000 jsem byla vychována někde na pomezí těchto extrémů. Do kdy jsem nosila plíny, to vážně netuším, ale vím, že kojena jsem byla čtyři měsíce. Hrála jsem si většinou sama, máma přišla z práce utahaná a ještě se starala o domácnost a táta po příchodu domů většinou koukal na sport nebo se natáhl na gauč a usnul. Ve škole bych si(aspoň ne na prvním stupni) nedovolila jen hodit křivý pohled na učitelku a bála jsem se každé známky horší než dvojka, taky jsem měla(a pořád mám) respekt ke starším a když kolem mně prošel někdo z druhého stupně, sklopila jsem hlavu a pípla "dobrý den". Na druhém stupni už jsem si dovolila učitelce i odmlouvat a nepracovat v hodině, známky mi byly taky celkem fuk, ale neskutečně jsem se bála každých třídních schůzek a tak jsem se snažila to před nimi tak nějak opravit, aby mně učitelky před rodiči aspoň trochu chválily :D Chválena jsem byla ani ne moc, ani ne málo, tak akorát a za věci, které opravdu byly chvályhodné. Nicméně děcka třeba jen o pět let mladší než já jsou úplně jiná. Dovolí si toho mnohem víc. Nikdy nezapomenu jak na mně poslední den devítky jakési desetileté dítě zařvalo, že jsem pííča. Proboha, v ten moment jsem měla sto chutí mu natáhnout....ale to jsem si nemohla dovolit, protože děťátko bylo malé a ještě k tomu cikáně, takže bych byla nařknuta z rasismu a bůhvíco ještě....

20 Alue Alue | 25. dubna 2016 v 16:42 | Reagovat

S článkem souhlasím jen minimálně, tedy spíše nesouhlasím. Jak se to vezme... určitě taky záleží, co kdo má v okolí za případy, celkově jsem ale ráda, že se přístup k dětem zlepšil a zcitlivěl. Že to někteří ženou do extrému není problém nového systému, ale jejich chorého mozku.

21 Heaven Heaven | Web | 25. dubna 2016 v 17:09 | Reagovat

Když jsem se narodila (ještě v minulém století), moji rodiče byli oba mladí učitelé a neměli jsme moc peněz. Neměla jsem nějaký super kroužky, cvičení a kdovíco ještě...  Ale nikdy jsem se neměla špatně, vždycky jsem byla spokojená, teda pokud jsem zrovna neměla zdravotní problémy, ale to s tím nesouvisí... Občas když vidím v televizi nebo někde čtu, že správná máma není máma když se o svoje dítě nestará 24 hodin denně i když mu je už 10 a vyvařuje mu až do 30, raději si říkám, že budu správnou mámou :D Rodiče by měli vychovávat to dítě, ale ne naopak. Takhle ho akorát naučí, že se mu všichni podřídí, ale tak to nikdy nebude...

22 Illumináti Illumináti | Web | 25. dubna 2016 v 17:25 | Reagovat

such hejt
                            wow
                  very doba
much kult dítěte
                      so kojení

23 Ally Ally | Web | 25. dubna 2016 v 18:00 | Reagovat

Tenhle článek mi v mnohém sedl. Sice si myslím, že co se týče péče o miminka, jen málo se dá přehnat a některé věci jsou prostě individuální, liší se povaha od povahy, ne všechny maminky a tatínkové jsou stejní a ne všichni jsou v situaci, kdy si mohou vybírat. Co ovšem naprosto přeháníme jako společnost je absolutní protěžování "práv" dítěte na úkor ostatních. Nejvíc je to vidět ve škole. Sama učím na základní škole a když jsem nastoupila, byla jsem v šoku nad tím, že každé druhé dítě má ADHD, autismus nebo aspoň nějaký ten dys. Pro 20 dětí ze třiceti ve třídě musím vytvářet "individuální plán", což "normálním" dětem logicky připadá nespravedlivé, a rodičům všech individuálů je to pořád málo. Jistě, každé dítě má jiné předpoklady a nějaký ohled se nato brát musí a měl by. Ovšem v dnešní době je nechat dítěti diagnostikovat dys ta nejjednodušší cesta pro rodiče, jak omluvit slabý prospěch dítěte, místo aby mu zařídili doučování nebo ho donutili si nad ten sešit aspoň na chvíli sednout. Na jednu stranu máme kult dítěte, na druhou stranu je necháváme růst jako dříví v lese - někteří, protože je to pohodlné, jiní, protože řeší existenční problémy, které na ně uvaluje dnešné systém a společnost. Inu, snad se to jednou změní k lepšímu, zatím jsou však školy vnímány spíš jako místa, kam se dítě prostě odloží, ne jako místo, kde mají něco vlastní prací získat.

24 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 25. dubna 2016 v 18:02 | Reagovat

[12]: No, právě že tříleté děti nemyslím, to je právě to "nejlepší", opravdu, jedna rodinná příslušnice učila v mateřince a setkávala se každý rok s jedinci, kterým bylo pět, šest a příbor drželi poprvé v životě. Nulová soběstačnost i se záchodem atd. a nešlo o žádnou speciální školku, ale normální, pro normální děti. Bohužel dnes má plno jedinců samou dys vadu, ADHD a hyperaktivitu, dokonce i snížené IQ. Takže přehnaná starost je, ale ne všude a už vůbec ne na těch potřebných místech :/

25 Fialka Bellossom Fialka Bellossom | Web | 25. dubna 2016 v 18:15 | Reagovat

Jo no teďkom jsou děti páni a to je podle mě špatně. Na jednom příměšťáku už měla sedmiletá holka mobil (pomalu modernější než já (to bylo před lety nepamatuju si detaily)) což bylo hrozně divné já svůj první dostala až v šesté třídě. Náš výchovný systém je celý špatně. Navíc je hrůza když jeden vidí dva kluky ve věku 8-10 let kouřit. A ještě aby si ty cigarety vzali do tramvaje. Navíc se někteří rodiče se v extrémních až příliš starají o bezpečí, takže z děcka vyroste nevychovaný, sebevědomý rozmazlený a neschopný člověk, co si myslí, že je king. Vždyď kdysi bylo normální, že když děcko zlobilo tak mu říct ne jen jednou nebo dvakrát a pak mu plácnout "výchovný" teďkom člověk ani tohle nemůže a některé děcka na ne zrovna extra neslyší.

26 Ivka Ivka | Web | 25. dubna 2016 v 18:17 | Reagovat

Necítím objektivitu. Podle mě nejde ani tak o dobu, každá doba je přece nějaká, ale o rodiče samotné. Jde o to, najít zlatý střed. Kojení je zdravé jak pro matku tak dítě, navíc je to po porodu jediná věc, která nás nestojí ani korunu. Jednorázové pleny jsou geniální vynález, stačí prostě vyhodit, nemusíš se štvát s máčením, praním, žehlením. Ale do roka a dost. Tři roky mateřské podle mě není nic zlého. Po půl roce by mě do práce nedostali ani párem volů. Zájmové kroužky jsou fajn, ale až od určitého věku, aby podpořili dítě v tom, co ho baví. Nikdy ne na úkor prospěchu. Ve volném čase se snažit dostat děti z města. Na tůru, na výlet. Naučit je rozdělat oheň, chytat ryby, jak poznat sever i bez kompasu třeba podle hvězd.
Asi si to maluju jako Hurvínek válku. Máma nejsem a asi pár let ještě nebudu, ale až budu, doufám, že to takhle alespoň trochu bude fungovat.

27 T. T. | 25. dubna 2016 v 18:25 | Reagovat

Hele, já teda nemám děti, ale odjakživa nesnáším přesně tyhle kecy typu "dnešní děti jsou příliš opečovávané, společnosti je hyperparanoidní, s námi se taky nikdo nemazal a žijem" ... jo, a žijete. Tedy, takhle, článek je pěkně napsaný a chápu, co k němu autorku vedlo, nicméně s tím nemůžu souhlasit. Nevidím to jako dva extrémy - vidím tam jeden jediný extrém v podobě socanské výchovy "sunar, jesle" :D. Z vyprávění mojí maminky a babiček ovšem vím, že VŽDYCKY byly ty normální matky, které se staraly, ale "nehrotily" to, a ty šílené matky, pro které bylo děcko málem bůh... tak jako tak je to článek na hrozně zajímavé téma a určitě mi něco dal, takže děkuji :). Asi si na něj jednou vzpomenu :D .

28 DRAK DRAK | Web | 25. dubna 2016 v 19:03 | Reagovat

chci napsat skvělé, ale ve skutečnosti je to ještě horší. dnešní rozmazlené dětičky mají naprosto všechno, a pokud je něco nebaví, tak to odmítají. to není výchova, ale nevýchova.

29 KaTHulle KaTHulle | 25. dubna 2016 v 19:22 | Reagovat

Já si třeba myslím že být s rodičem, ne jen s matkou, ale i s otcem. Na rodičovskou dovolenou teď chodí i otcové a matky mohou pracovat, je pro rozvoj dítěte to nejlepší. Odkazuji na starý, ale zajímavý dokument "děti bez lásky", který ukazuje ústavní výchovu vs. výchovu v domácnosti. A je v něm pěkně vidět jak se chová dítě v ústavu, že si neumí hrát, neodvypráví žádný příběh, tak jako stejně staré dítě v rodině atd, atd. Tím chci žíct, že "odložit" dítě do kojeňáku (dnes jsou to "dětská centra") se mi nelíbí a fandím názoru že by dítě mělo do určitého věku být doma s rodičem, ke trerému si vypěstuje autoritu a vazbu a také nějaký ten prvotní vzor. Potom ať jde do školky a otrkává se v kolektivu, zvyká si na nějaký řád.
Hnát dítě do tisíce kroužků a volnočasových aktivit je nesmysl, ale v určitém věku je to potřeba. Ve třídě přezdíváme dnešní děti jako "tabletové děti". Protože tyto děti si chvilku hrají na hřišti a potom přiběhnou za maminkou s otázkou jestli jim dala nabít jejich tablet, mobil nebo nějakou další herní kravinu... Rozumím tomu, doba je taková... A proto nejspíš rodiče vodí děti na kroužky, i když nechápu to plavání pro batolata... To bude spíš pro maminky, který se doma nudí a bojí se jít s prckem jen tak samy plavat. :D Navíc tam potkají podobně se nudící maminky a mohou vzniknout zajímavá přátelství.
Ale kroužky v pozdějším věku alespoň navedou dítě na možnosti jak trávit volný čas. V dnešním internetovým světě je zázrak, když vidím děti si někde hrát na slepou bábu, jak já když byla malá. Kroužky jsou do jisté míry prevencí proti páchání trestné činnosti - takoví sprejeři, nebo malí "parchanti" co za mnou přijdou abych jim dala cigáro, a že se mi to už stalo milionkrát - zhruba 6ti letý děcka za mnou takhle chodí. A to jsou přesně ty lidi, kteří nechtějí chodit do kroužku zřejmně z toho důvodu že ho považují jako aktivitu pro šprty. Možná to je zakotveno v jejich rodičích, kteří si řekli že oni sami také do žádného kroužku nechodili a jsou živí tak proč by měli platit kroužek svýmu dítěti. A díky tomu jsou zde mladí alkoholici, feťáci, sprejeři a kdoví co ještě...
S tím kojením jsem taky spíše pro mateřský mlíko, ono to je takový přirozený. Dítě se tak stravovalo 9 měsíců před porodem a proč ho naráz tlačit na nějakou náhražku, to je jak, kdybyjste přestali jíst maso a jedli jen náhražky, taky nic mov muzika z toho že?

Snad sem to moc nezamotala. Jen sem chtěla říct, že nejsem úplně zastánce nějakejch bio pochutin, dítě by si párkrát mělo rozbít koleno na prolízačce nebo při pádu s kola. Dostat na zadek za to že přišlo zablácený. Chodit na kroužek, který ho baví, nesedět u PC a chodit s bandou ven hrát na poldy a zloděje. Taky úplně nemám ráda názor že některý maminky se rozhodli svoje děti neočkovat... Ale to by bylo ještě na dloooouhou diskuzi.

30 KaTHulle KaTHulle | 25. dubna 2016 v 19:30 | Reagovat

[24]: Musím reagovat. Pokud má někdo ADHD nebo nějakou vadu tak je jen dobře že na to rodič přijde včas. Protože do té doby má doma jen "zlobivý" a nebo "blbý děcko". A v obou případehc je z toho rodič zklamaný. Takhle když ví, že jeho dítě je ADHD, ADD nebo dys nebo nějaká další porucha tak s tím může pracovat, zajít si do poradny atd. kde mu řeknou jak s dítětem efektivně pracovat. A třeba z blbýho děcka s dys vyroste právník a z dítěte s ADHD psycholog, který aktivně naslouchá svým pacientům.

31 ČAPILO ČAPILO | Web | 25. dubna 2016 v 19:49 | Reagovat

Já děti řešit nemusím. Žádná holka mě nikdy nechtěla, nechce, ani chtít nebude. A i kdyby se náhodou nějaká našla a já s ní nedej bože splodil dítě... No, řeknu to takhle - pokud bude to dítě vypadat jako já, tak ho na porodním sále buď: A) Rovnou hodí do koše. B) Pogratulují mamince k porození hezkého kusu hovna. C) Raději tu zrůdu zašijou zpátky do vadžajny.

32 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 20:08 | Reagovat

Narodila jsem se na konci minulého století, takže už jsem asi ten druhý případ. Nezažila jsem žádné přehnané opečovávání ze strany rodičů, spíš jsem se musela otrkat tak nějak sama. Když ale vidím některé své vrstevníky nebo o něco mladší, až se divím, co to roste za spratky. A je to nejspíš právě tou výchovou. V tomhle ohledu by bylo možná lepší, kdybychom se vrátili do minulosti. Tenkrát si toho děti určitě nedovolily tolik, jako teď.

33 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 20:11 | Reagovat

Se Ti to tady hezky rozjelo :-)
Když tak pročítám ty komentáře, usmívám se a občas přikyvuju :-)
Přikyvuju těm, co jsou rodičové a vědí, o čem píšeš a usmívám se těm, co na rodičovství ještě čekají :-)
Loni jsem tak nějak poslouchala synka, jak čte a ejhle, neumí to.
Nikdy mě to nenapadlo, ale je to tak, má problém, přehazuje písmenka, vynechává... Možná dysněco.
Ono v sedmnácti už by měl umět, že? :-)
A v pohodě, školu dává, tak dobrý :-)
Slečinka má trošku problém v počtech.
A princeznička už teď jeví podivné psací sklony... No, uvidíme.
ADHD nám předpovídali, u synka i princezničky, ale oni tyhle děti, pokud mají pevný řád a pevné hranice, pokud vědí, že se domácnost neřídí jimi, zlepšují se.
Ale je to přesně to, o čem píšeš.
Děti nemají být hlava rodiny.

34 slunecnyden slunecnyden | Web | 25. dubna 2016 v 20:17 | Reagovat

Nejdřív jsem chtěla nesouhlasit, ale teď přiznávám, že máš pravdu. V něčem to opravdu ženeme zas do extrému, jak naše děti stavíme na úplně to přední místo, a pak už dlouho nic. A přitom to hlavní je spokojená rodina. Rodina je otec, matka a dítě. Nejen spokojené dítě .-)

35 Bēstia Bēstia | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 20:31 | Reagovat

Hm... tak nějak mi nedochází, ve kterých letech máš na mysli ten přelom, ale nejspíše bych se měla považovat za dnešního rozmazlenýho fracka... až tak rozmazlená, že jsem z toho skončila na psychině, děkuji pěkně ;).

36 Miloš Miloš | Web | 25. dubna 2016 v 21:09 | Reagovat

Dnes jsou lidi moc rozmazlení, když choť cítila, že porod se blíží, zavolali jsme do porodnice a dozvěděli se, že má okamžitě přijet, a protože jsme neměli auto, přijeli jsme městskou dopravou - trolejbusem s přestupem na tramvaj :)
Bylo to v noci a ráno se  syn narodil.

37 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 21:15 | Reagovat

Jojo, to známe. Přežili jsme to, ale jsem narušení.
Proč si děcka stěžujou ve škole na zlý učitele? To za nás se ty fracci fackovali a taky to přežili! Proč si ženský doma stěžujou na domácí násilí? To mojí mámě táta taky vyhrožoval a přežila to! Proč si určujou pravidla toho, jak chtěj rodit! To já sem se narodila ve studený, vodporný nemocnici s pitomýma porodníkama, který mojí matce jenom trochu hrábli neosobně do kundy a bylo to! A taky sem to přežila!

38 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 21:17 | Reagovat

[36]: Prý rozmazlení! Ještě než mi doktoři naplánovali přesný datum, měla jsem od Egopeda slíbenou cestu na kárce!:)

39 Necroparanoia Necroparanoia | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 21:24 | Reagovat

Asi jsem jedna z posledních generací s touhle výchovou. A jsem za to ráda. Když vidím, jak se dělá z těhotenství pomalu zázrak, divím se že nám chlapi tu možnost nezávidí a nechtějí taky chodit na těhotenskou jógu a rodit do vody.
Kojená jsem moc nebyla, prý to mámě nešlo. Bio zeleninu jsme neměli, na kroužky mě nikdo nevozil a nikdo mě nikam nenosil víc než bylo nutné.
A naučilo mě to, že když něco chci, musím se zasnažit. Podle mě je "kult dítěte" a bezmezné obětování dítěti vlastně medvědí služba, protože v dospělosti je pak dotyčný neschopný udělat cokoliv sám. Vidím to u známé, která v 18 letech není schopná jít sama k doktorovi pro výsledky, jít se zeptat na brigádu, jen tak se sebrat a jít někam ven, všechno musí s mámou konzultovat a diskutovat a řešit vlastně se bez ní nebude rozhodovat asi nikdy.

40 Denda Denda | Web | 25. dubna 2016 v 21:28 | Reagovat

Tak tohle mi zvedlo náladu. Tak nějak nevím, do které z těch kategorií patřím, vyrostla jsem v látkových plenách, doma je teď používáme na utírání prachu, hraní pexesa, čtení leporela a hraní s mamčinou chodičkou jsem zbožňovala, ale vším ostatním už asi patřím k rozmazleným spratkům - jsem dys-lecos a služby mamáhotelu jsou opravdu super.
No jsem zvědavá na vlastní děti, i když se na ně zatím ještě zdaleka nechystám.

41 Lenin Lenin | 25. dubna 2016 v 22:33 | Reagovat

Dnešní kult dítěte je rozhodně přes čáru. Řekla bych, že za to může především zvyšující se věkový průměr prvorodiček a fakt, že leckterá ženská nemá dítě zadarmo. A to doslova. Když jsem se dozvěděla, co takový IVF stojí, naznala jsem, že bych si radši koupila hezký nový auto... :-D

Já k dítěti přišla omylem a velice to ovlivnilo můj přístup. Předporodní kurz jsem odmítla. Manžela jsem u porodu nechtěla (nakonec se tam vetřel, ale musím přiznat, že jsem za to s odstupem času vlastně i ráda). Jednorázovky používám, páč jsem líná se dětským vyměšováním nějak složitěji zaobírat. Kojila jsem týden. A kdyby se podařilo, v roce bych to utla tak jako tak. Dcera je od 4. měsíce na pevný stravě a nějaký bio víceméně neřeším. Plavání ani mimi-jógu nevedu.

Co bude dál, těžko říct, ale obávám se, že u mě najde zastání spíše učitel. Žádný dys u ní hledat nebudu, a kdyby se náhodou našlo samo, rozhodně jí to nebude omlouvat, protože kdo chce, ten se i s dyslexií může stát profesorem českého jazyka (zdravím paní profesorku ze SŠ! :D). Pochválím, když bude za co a pokárám, když bude třeba. Tak to ostatně dělám už teď a zatím se to velice vyplácí. :)

42 Amia Amia | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 0:06 | Reagovat

S péčí o děti se to přehání, naštěstí to nejhorší už máme za sebou - nejpříšernější fakani byli ta čtyři, pět let zpátky.

Ovšem jiná věc na mě z textu vyskočila, zařvala divošský pokřik a vrazila mi pěst do břicha, loktem přes pusu a ještě dupla na nárt.
Soukromá škola neznamená horší škola, spíš je to naopak. Ony školy totiž platíš za informace, ne za titul!

43 Jana Jana | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 6:57 | Reagovat

Hehe, musím říci, že moje máme, která si po 40 pořídila moji sestru, je úplně to, co popisuješ :D Komenzuje na ní, co zanedbala u mne a bráchy :) A sestra je v jednom kole. Ale zase se zjistí, na co je nadaná a třeba bude v životě šťastná :) Já tedy jsem ;)

44 Bee Bee | Web | 26. dubna 2016 v 7:50 | Reagovat

Tak to sedlo! :)
Nedávno jsme to s partnerem řešili - tahle doba je napěchovaná úzkostlivými matkami, které by se v těhotenství nejlépe ani nepohnuly a raději se vznášely kilometr nad zemí. Hračky pro děti musejí být schválené a certifikované, děti mají chodit nejlépe bosky, protože botičky se prostě vyrábějí špatně a jakmile dítě začne jíst normální stravu, musí být jen bio, žádný cukr, nic. Ve škole je samý dyslektik a matky hubují učitelkám, proč že na jejich dítě nebere ohledy a známkuje ho stejně. U nás ve třídě jsme tehdy měli taky dyslektika a nepamatuji, že by dostával nějaké úlevy. Nakonec vychodil školu s námi úplně bez problému.
Pak se není čemu divit, když se čerstvě dospělí dostanou do práce a jsou vykulení, že opravdu musejí něco dělat. U nás to chodí tak, že nastoupí a v průběhu týdne už se prostě ani neukážou, protože po nich přece nemůžeme chtít, aby vykonávali nějakou činnost!

45 Grumpy Grumpy | Web | 26. dubna 2016 v 9:13 | Reagovat

[24]: Potkala jsem spoustu jedinců, kteří ani na střední škole neumějí pořádně jíst příborem, drží v pravé ruce vidličku a pižlají s ní i to maso. Nevím, kde nastala chyba, ale tenhle nešvar se nám začíná nějak rozrůstat.

Jinak článek celkově mi přijde moc zajímavý. Jsem tedy z té o trochu mladší generace, ale stejně mi výchova naší maminky přišla tak nějak normálnější než těch současných mladých matek. Děti se kojí tak dlouho, jak samy chtějí, protože dítě ví, co potřebuje. Děti nosí dudlíky a vozí se v kočáru do pěti let, aby daly pokoj. Dětem se ve dvou letech pořídí první tablet, aby si mohly samy hrát a rozvíjet mozek. Děti jsou osobnosti, které nezřídka nezdravě cloumají se svými rodiči. A být v dnešní době učitel na ZŠ, to už musí jít pomalu o život.

46 Jajinka Jajinka | 26. dubna 2016 v 9:34 | Reagovat

Vážně moc povedený článek :) a taky pravdivý. Bohužel :)

47 pamatkymebavi pamatkymebavi | Web | 26. dubna 2016 v 11:19 | Reagovat

Pozoruju to u našeho malého. Je mu devět v jeho věku jsem lítala od rána do noci venku, tloukla se s ostatníma dětma klackama a jedla hlínu se žížalama, protože jsem chtěla vyhrát v sázce neonově růžovou žvejku.
Našeho prcka se pokoušíme taky vyhánět ven, hrát si s kamarády, ale narážíme na přeochranářské matky jeho kamarádů, které nejenomže děti ven samotné nepustí, ale když pustí tak se svážou takovou hromadou příkazů, zákazů a blbin, že je až s podivem, že nechají ty děti samotné dýchat.
Sejří mě to uplně maximálně protože tohle není žádné dětství.

48 Fialka Bellossom Fialka Bellossom | Web | 26. dubna 2016 v 11:52 | Reagovat

[47]: nesmyslné zákazy :-) jaké třeba? Mě žádné nenapadají. Když jsem byla mladší bylo to:kdyby něco přijď (to samé i v případě potřeby napití či jití na onu místnost)nemluv s cizíma, dávej na sebe pozor a ve věku asi 5-7 let nechoď sama přes cestu. To bylo jediné.

49 Kosma Kosma | Web | 26. dubna 2016 v 12:05 | Reagovat

[16]: Já jsem osobně zažila ten začátek soukromého školství u nás, a ten byl vyloženě o tom, dítě se nedostalo na státní, zaplatíme mu studia na soukromé! Úroveň těchto škol byla nevalná a zničily prestiž např. obchodních akademií, které byly před nástupem soukromých škol vyloženě výběrovými školami. To školné tam bylo vysoké a každý na to neměl.
Jinak já jsem celý roky šíleně trpěla v tělocviku, nemám na to vlohy...Nikdo neřekl, ona za to nemůže, i když se snaží, nejde jí to...

[17]: Já myslím, že "porodit na poli, dát si panáka na posilněnou a pokračovat v práci" nebyla norma nikdy, ani za mé babičky. Ono jde právě o to, nehnát to ani do jednoho z extrémů, takže to, že se posunula doba, není ten správný argument - přece se to v těchto ohledech nemůže posouvat donekonečna! :-)

[18]: Souhlas, dobře vystižené - je vidět, že v tom zrovna žiješ, stejně jako já! :-)

[20]: Možná je to i tím, že si ze svého dětství takové extrémy nepamatuju!

[21]: Taky si myslím, že nejdůležitější je, kdo jsou tví rodiče a jaký ti ukáží životní vzor, ne do kolika let a jak často s tebou byla máma doma...

50 Fialka Bellossom Fialka Bellossom | Web | 26. dubna 2016 v 12:23 | Reagovat

[16]: jo no ti dysxxx mají jen nějaký čas navíc u maturity, možná o něco málo upravené bodování, ale jinak nic ani u nás ve škole se jim nějak moc nedávají výhody

51 Chloë Noir Chloë Noir | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 12:30 | Reagovat

Ja sa najviac smejem asi z toho, ako je všetko antibakteriálne a dezinfekčné. Nehovorím, že je to zlé, len mi to príde všetko prehnané. Keď som bola malá, vyťahovala som dážďovky zo zeme a potom som si išla dať chlieb. Hrávali sme sa vonku a nenosili sme zo sebou dezinfečné a antibakteriálne vodičky na ruky, aby sme si utreli ruky akonáhle sme niečo do nich vzali.  Keď sme spadli a nedajbože sa trochu škrabli, väčšinou sme to rozchodili a nerobili sme okolo toho cirkus.
Tiež keď sme niečo chceli z obchodu, tak sme nerobili cirkus, keď nám to rodičia odmietli kúpiť. A keď sme robili, tak sme dostali maximálne tak po zadku a bolo ticho. Aspoň  z mnohých z nás nevyrástli rozmaznaní spratci, ktorí si myslia, že dostanú všetko, čo chcú, keď spravia nejakú scénu (tak aspoň ja a brat a väčšina mojich známych, čo boli buď moji alebo bratovi rovesníci). Veľa rodičov mi príde prehnaných a príliš zaobchádza s deťmi ako v bavlnke, čo potom neraz vedie k  tomu, že deti nemajú kondičku, sú neustále choré, lebo si nemajú ako vybudovať imunitu a tak podobne.

52 Kosma Kosma | Web | 26. dubna 2016 v 12:42 | Reagovat

[23]: Zajímavé, to jsem ani netušila! To je fakt haluz, pro 20 dětí ze 30 vytvářet individuální plán! A to je před inkluzí! :-)

[25]: Já měla první mobil na vysoké škole, malá ještě nemá pět a u by si ho přála! :-) Tohle je ale vyloženě posunem doby!

[26]: Ta objektivita tam je - mám dvě malé děti a koukám kolem sebe! :-) Chci tě vidět, jak budeš mít v roce dítě bez plín! :-) Znám takový jedno!

[27]: Autorka je přesně ten typ, co nesnáší řeči o "špatné dnešní mládeži", mládeže je furt stejná - formuje se přístupem! Takže když už jsem takový článek napsala, je to tím, že si myslím, že přístup je u větší části dnešních rodičů "lehce přes čáru".

[29]: No ono je to hodně o tom, že nikdy nebyl stav, kdy by byla matka s jedináčkem 3 roky doma a neměla na starost nic než to dítě a minidomácnost o 2 místnostech. To je podle mě špatně. Dřív ta žena měla hospodářství nebo musela brzo do práce, dětí měla víc, hrály si mezi sebou, větší se staraly o menší...Žádný starosti, jak zabavit dítě a být u něho jako dráb 24 h denně a psát na FB, že "mateřská není žádná dovolená"...

[33]: Baru, jsem ráda, článek vyvolával emoce od začátku, odpovědi jsem četla trochu se strachem, věděla jsem, že mnoha lidem nesedne, ale od toho ten blog mám, abych mohla říct, co si myslím, naco psát jen líbivé články?

[34]: Tak nějak to vidím i já!

[35]: Neber to jako že existuje nějakej přelom - prostě dneska se z nějakého důvodu hrotí věci, co se dřív nehrotily. Ne každý - vždycky byli rodiče se selským rozumem a vždycky byly a budou děti, co končí na psychině!

53 Olivka Olivka | Web | 26. dubna 2016 v 13:00 | Reagovat

[45]: Já jsem taky jedla jen vidličkou ještě dva tři roky zpět (je mi třiadvacet) a opravdu na tom nevidím nic špatného. Naopak je to celkem praktické: když jíš v polních podmínkách, kde nemáš stůl, o který se krásně opřeš, ale držíš si talíř/misku/ešus rukou, jinak to ani nejde.
Mě spíš vadí pomalu kamenování maminek, či jiných rodinných příslušníků za to, že si dovolili křiknout na dítě. Ten názor, že dítě se rodí naprosto dokonalé a my už do toho nemáme zasahovat, je padlý na hlavu.

54 Kosma Kosma | Web | 26. dubna 2016 v 13:02 | Reagovat

[37]: Teď to ale ženeš do extrému ty, o něčem takovém nikde nepíšu, ani to neobhajuju!

[39]: A toho se právě bojím! Vidím, jak na mě zírají některé matky, když pošlu třeba skoro pětiletou dceru za servírkou, aby si objednala pití nebo když jí zadám drobnou domácí práci typu poskládat boty v předsíni. Koukají na mě a já z těch pohledů cítím, že by je to nikdy nenapadlo - je to přece malý dítě!

[41]: Já myslím, že ti vyroste holka připravená na život, že rozhodně nebude v nevýhodě! A mmch, dost mě překvapilo, že jsi tak mladá. Podle toho, co píšeš, působíš tak o 10 let starší, jako bys měla hromadu životních zkušeností!

[42]: Vysvětlení viz koment k příspěvku [16]:. A omluva za ty nepříjemný fyzický pocity! :-)

[44]: Moje dcera chodí do fajn MŠ a už teď má pocit, že strašně dře! :-) Zdravé děti, co provázím po městě, mají problém vylízt menší kopec - zírám, kolik je kvůli tomu řečí!

55 Kosma Kosma | Web | 26. dubna 2016 v 13:17 | Reagovat

[45]: Ono je to hodně o tom vyšším věku dnešních maminek - nemají už nejsilnější nervy a jsou zvyklé mít čas pro sebe, tak vrazí dítěti dudlík či tablet, aby byl klid! Kamarádka měla první dítě ve 32 letech a vybavuju si, jak ji příšerně vytáčel už fakt, že miminko pláče...

[47]: Tak přesně tohle jsem chtěla říct!

[51]: Já se pozastavaju i nad tím, že dneska nemůže být dítě ani půl hodiny bez přísunu vody, mamky všude tahají pití - copak to dítě nemůže tu hodinu na hřišti vydržet a napít se až doma? Je mi jasný, že je pitný režim důležitý, ale není to už přehnané? Není pro život lepší, aby si dítě zvyklo, že vždy nemusí mít ideální podmínky?
Jinak souhlas - další rozumný komentář, jehož autor pochopil, co jsem chtěla říct! :-)

56 Lúmenn Lúmenn | Web | 26. dubna 2016 v 14:25 | Reagovat

Zase někdo motá jabka s hruškama:)
To, co popisuješ v prvních částech (strašné porody, umělý mlíko, jesle versus péče o novorozence včetně snahy o dobrý porod, kontaktní rodičovství, kojení...) je něco, co je strašně dobře, že se změnilo a je hrozné na společnosti vidět, jakou daň si tento přístup vybral.
Jenže tuto proměnu provází i výchova dětí k zodpovědnosti, samostattnosti a zdravému sebevědomí, což zcela popírá onu druhou část - rodiče dětí, kterým "ulehčují život" různými dys- poruchami a výmluvami a rozmazlováním, jsou téměř výlučně takoví rodiče, kteří sice možná do děcka necpou sunar, ale jinak na něj a jeho potřeby veskrze kašlou úplně stejně, jako generace jeslí a sunaru kašlala na nás. Takže první část - rozhodně ano. Druhá část - rozhodně ne;)

57 Kosma Kosma | Web | 26. dubna 2016 v 14:42 | Reagovat

[56]: Jakou daň si ten přístup vybral? Kde píšu o strašných porodech?! Hele, já teda jsem z generace jeslí a sunaru, ale nemám pocit, že na mě rodiče kašlali! Dokonce si myslím, že daň za dnešní přístup bude možná vyšší!
S kojením souhlasím, ale když jsem si jako matka, které kojení nešlo, ač jsem udělala maximum, pročítala na netu info o Nutrilonu a bafla na mě káravá tabulka, že na prvním místě je kojení a jestli jsem pro to skutečně udělala všechno, byla jsem zralá na prášky!
Jinak tvůj komentář moc nechápu! :-) Taky bych řekla, že motáš jabka s hruškama! :-)

58 Ari Ari | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 15:13 | Reagovat

Rozmýšľam, či som taká stará, že mňa rodičia nikdy autom nevozili, len príležitostne ma pochválili a dobré známky sú samozrejmosťou, nie výsadou. Alebo je to len mojimi rodičmi?

59 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 26. dubna 2016 v 15:24 | Reagovat

[52]: Kdepak, rozhodně nepiš líbivý články, chci si číst v tom, co se Ti motá hlavou :-)
Baví mě to.
A co si budem povídat, já s Tebou jednoznačně souhlasím :-)
Naprosto to chápu, páč mám taky někdy sto chutí vrazit princezničce pytel dobrot a posadit jí k počítači, jen aby už chvíli dala pokoj...
Jenže to by bylo čistě pro moje pohodlí.
Nevím, nakolik by to byl "kult dítěte".
Ono právě možná jde spíš o to rodičovské pohodlí, než se s tím smradem otravovat u pexesa.
Možná radši na kroužek, kde poklábosí s maminama a děti někdo opečovává, než mu vymýšlet zábavu...

60 agrrrefrit agrrrefrit | 26. dubna 2016 v 15:32 | Reagovat

Tak já myslím, že ani to naše (i když mně přijde, že to bylo normální), nebylo ideální, a ne všechno nové je špatné. Určitě jsem pro kojení aspoň do toho půl roku, i když nevidím nic špatného na přikrmování spíš ten přechod mi pak přijde přirozenější. (Naopak jsem alergická na kojení na veřejnosti).
Určitě jsem pro spoustu koníčků a volnočasových aktivit, ale rozhodně ne na vlastní úkor, nebo úkor práce. Spíš ve smyslu to dítě zaměstnat a vést k rozvoji. Když už nic jiného, nebude mít čas na blbosti.

Jelikož studuju soukromou vysokou (nevím jak to chodí na středních) tak můžu říct, že na soukromý to rozhodně není za prachy a naopak, klidně vás nechají proletět, protože to pro ně jsou peníze navíc, naopak státní maj za každého odmaturovaného odstátnicovaného peníze na ruku. (to jen aby byl přehled jak je to s těma soukromýma vs státníma).

Určitě je dobré vědět, jaké má naše robátko omezení a nechtít nemožné, ale určitě se na to furt nevymlouvat a nebránit ho za každou cenu před snahou. Prostě si myslím, že by se na to mělo jít s rozumem a nic nepřehánět.

Ale! rozhodně by se měl ctít učitel! Rozhodně by dítě mělo být vychováváno k respektu a ne jako pupek světa. A rozhodně jsem pro jednorázové plenky! ;-)

A co mi opravdu leze krkem je piedestal matky "jsem matka můžu všechno a jsem pupek světa" obzvláště pak ezomatky, co prohlašují, že očkování způsobuje autismus a že dítě se nesmí vychovávat, že si na všechno musí přijít samo. Ale to už sem asi nepatří ;-)

61 R. R. | Web | 26. dubna 2016 v 15:41 | Reagovat

no, spousta těch věcí mi přijde dost divná. jako... kojení je snad přirozenost, ne? nebo třeba nějaká starostlivost a čas strávenej s dítětem, zvlášť během prvního roku života. ani by mě nenapadlo o tomhle pochybovat a vidět v tom rozmazlenost.
jinak podle mě je v pořádku dítěti nic nezařizovat a svým způsobem ho nechat být, ale myslím si, že pokud to přejde vyloženě do nezájmu, vede to pak k nízkýmu sebevědomí a vynucování si pozornosti v pozdějším věku.

62 Silwiniel Silwiniel | Web | 26. dubna 2016 v 19:02 | Reagovat

Souhlasím s tím, že děti se nemají rozmazlovat a nic se nemá zbytečně přehánět. Jen bych chtěla upozornit, že lehké mozkové dysfunke (různé dys-) jsou reálné a není to nějaká hloupá výmluva, jak dítě omluvit, aby nemuselo nic dělat. Sama mám dyskalkulii (porucha učení týkající se matematiky) a studovala jsem pedagogiku. I když jsme měla ze všeho jedničky a dvojky, s matikou jsem bojovala, chodila jsem na doučování, snažila se a prolejzala se čtyřkama. I když jsem odmaturovala s vyznamenáním a patřila mezi nejlepší žáky ve třídě, s matikou jsme měla velké problémy. Proto mě dost mrzí, když vidím, že někdo bere poruchy učení jako výmluvy líných rodičů a dětí. Rozhodně to nejsou výmluvy, ale reálné problémy a je moc dobře, že se to dnes řeší.

63 Lenin Lenin | 26. dubna 2016 v 23:08 | Reagovat

[62]: Já budu odvážná a troufnu si tvrdit, že reálnou diagnózu má tak 30-40% dětí, ostatní mají prostě jen papír z lenosti a nátlaku rodičů na psychology. Jinak si neumím vysvětlit, že v průměrné třídě o 30 žácích je 10 dětí s dys. Navíc znám osobně dvě dívky, které dys mají (jedna dyslexie, druhá dyskalkulie) a obě svorně přiznávají, že si to vyprosily.

Navíc se dnes s dětmi, co mají uznanou poruchu učení, zachází tak, jako by jim ten papír měl ulehčit práci a omlouvat jejich chyby. Jenže by to mělo být právě naopak, takové děti by měly mít dvojnásob práce, dvojnásob snahy a jejich rodiče by s nimi měli doma švihat učivo o to víc.

Jak už jsem psala, osobně znám ženu, co s dyslexií a dysgrafií vystudovala PF a dnes vyučuje český jazyk, protože dřela. Dnešní děti mávnou rukou, že tohle a tamto dělat nebudou a chtěj automaticky o dva stupně lepší známku, páč maj papír... To je strašně špatně. Diagnóza je sice reálná, ale nemělo by to nikomu dávat právo flinkat.

64 Misakulacek Misakulacek | 9. května 2016 v 6:51 | Reagovat

Souhlasím s jedinou věcí, že se pro změnu zaměřujeme na děti až moc. Vzhledem ke stárnutí / vymírání populace mi to přijde ale přirozené. Na autorce je znát pozice v MŠ. Mezi vzdělanými lidmi naopak vládne panika nad poklesem úrovní škol. Titul nic neznamená a nezaručuje úspěch, proto naopak nikdo do studia na VŠ nenutí...
Také je vidět, že paní autorka má trauma z porodu a pravděpodobně jí kojení moc nebavilo. Porod i kojení je přirozená věc! A rozhodně nikdo nemůže za to, že jste navštěvovala špatný předporodní kurz...  Porod může bolet, ale také může být vlivem hormonů bezbolestný.

65 Kosma Kosma | Web | 9. května 2016 v 21:08 | Reagovat

[64]: Jakou jsem měla pozici v MŠ, prosím Vás?! Sama učím, takže si troufám, říct, že titul znamená pro mnoho lidí pořád hodně! Jak jste identifikoval/a mé trauma z porodu? A kojení mě nebavilo v dětství nebo mých dětí? Předporodní kurz byl z nejlepších a bezbolestný porod? To Vám doma neřekli, že přivádět děti na svět bolí? Rodila jsem dvakrát a můžu potvrdit! Možná, kdyby jste tu a tam použil/a slovíčka typu "myslím si, domnívám se", působil by Váš komentář na úrovni! :-)

66 Misakulacek Misakulacek | 10. května 2016 v 14:52 | Reagovat

Z Vašeho článku vyznívá, že jste učila v MŠ.
Tituly ztrácí rozhodně na hodnotě. To co dříve věděl a uměl maturant nyní pomalu nezvládá ani bakalář. Procento lidí s VŠ titulem v populaci stoupá, zatímco kvalitní účetní se hledá těžko. Rovněž vystudování VŠ nezaručuje vyšší plat.

Sací reflex je věc vrozená. Zpochybňuji Váš celkový přístup. Podívejte se například na tento dokument:
https://gloria.tv/media/WPc2mW9hP4G

Já také porodila dvě děti a můžu potvrdit, že porod nebolí.

Váš blog by působil také více na úrovni, kdyby jste použila nějaké citace a slova typu "myslím a domnívám se".

67 Kosma Kosma | Web | 11. května 2016 v 14:43 | Reagovat

[66]: Nikdy jsem v MŠ neučila, ani mě to nelákalo. Ano, souhlasím s tím, že tituly ztrácí na hodnotě a že člověku nic nezaručí. nesouhlasím ale s Vaším přesvědčením, že si to uvědomuje většinová společnost - moje zkušenost ze školy je taková, že rodiče budou klidně živit dítě do 30, jen aby mělo co nejvyšší vzdělání - spousta mladých toho samozřejmě zneužívá. Kvalitní účetní je dnes často VŠ...
Kojila jsem své děti do dvou let, a protože jsem měla s prvním dítětem celý půlrok problémy (a nevzdala jsem to a vydržela kojit s dokrmem), hodně jsem si o kojení nastudovala a mám i kurz laktačního poradenství. Rozhodně jsem propagátorkou kojení, ne však za každou cenu. Vždycky byly ženy a děti, kterým kojení nešlo, i když je to přirozené...
Já jsem měla z důvodu přenášení 2x vyvolávaný porod, a ten bolí, to mi věřte! Věřím, že některé přirozené porody bolet nemusí, ale nepaušalizujte to prosím.
V článku, který komentujete, mám spoustu otazníků, na závěr vyloženě několik otázek. Měl vyvolat diskuzi, což se povedlo. Není to ten typ článku, kde bych měla uvádět citace - píšu o zkušenostech ze své rodiny a o svém pohledu na téma.
Jinak Vaše komentáře, byť negativní, mě inspirovaly a až budu mít čas, napíšu článek o kojení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama