Věř si a koj!

13. května 2016 v 23:08 | Kosma |  těhotenství a mateřství
Nejprve se přiznám, že jsem trochu podcenila přípravu na mateřství. Rozlítaná jsem byla do posledního dne a ještě deset dní nato, kdy jsem přenášela. Kočárek jsem kupovala přes net, bez toho, abych si jej pořádně vyzkoušela. Absolvovala jsem předporodní rychlokurz, ale speciální lekci o kojení už jsem si nepřiplatila. Porodíš, porodily přece všechny! To dáš, kojení je přece přirozená věc! A stejně nebudeš kojit dlouho, vždyť mamka říkala, že neměla mlíko, určitě je to dědičné - tak maximálně tři měsíce!

Po porodu mě bolelo celé tělo, žádný příval endorfinů se nekonal, cítila jsem se jako po velké šichtě a chtěla jsem jen odpočívat a lízat si rány. Byla jsem přesvědčená, že nejhorší mám za sebou a ono to právě klepalo na dveře! Kojení...
Mléko mi začalo nastupovat asi o den později, než ostatním matkám, takže dítě mezitím vyhublo tak, že nás nechtěli pustit z porodnice. Rozjelo se mi solidní poporodní blues, slzy mi tekly, kudy jsem chodila - věděla jsem, že musím pryč! Jedna rozumná sestra mi navrhla, že budeme malou poslední den ládovat dokrmem. Povedlo se, váha začala konečně stoupat a mohly jsme domů. Ještě v porodnici jsem pro sichr zakoupila malé balení Nutrilonu a injekční stříkačky na jeho aplikaci do pusinky novorozeňátka.

Vyloženě pro sichr - věřila jsem, že doma, v klidu, to prostě půjde! Musí jít! Vždyť budeme s miminkem pořád spolu, tělo na tělo, kůže na kůži, budu se prolívat kojícím čajem a prsa se mi budou nalívat samou láskou! A ono to pořád nešlo, váha těžce nestoupala, pediatrička mi dávala nůž na krk, musely jsme chodit na převážení snad po třech dnech, následně přišel na řadu dokrm a koupě elektrické odsávačky. Několikrát za noc jsem si řídila budíka a vstávala k odsávačce, protože dítě se odmítalo vzbudit a spolupracovat, takže nezbylo, než pro alespoň nějakou produkci mléka zásadní noční kojení nasimulovat.


Jeden z klíčových momentů přišel, když byly dítěti necelé čtyři měsíce: potřebovala jsem už nutně vypadnout z domu, odpočinout si od plačícího miminka a pachu poblinkaných plen, a tak jsem kamarádce nabídla pomoc s inventurou. Když jsem se vrátila domů a přiložila dceru, bylo to najednou tam: záplava štěstí, hormony, mateřská láska. Nevzdáme to - a šmitec!
Chvíli na to následovala návštěva laktační poradkyně. Strašně mě uklidnila, podpořila, pochválila přístup a úsilí. Hrozně mi to pomohlo, i když mi už v podstatě neřekla nic nového: celé dny jsem trávila vyhledáváním informací o kojení, takže jsem už byla slušně nabušená a přesně jsem věděla, kde jsem na začátku udělala chyby.
Vyvinula jsem neskutečné a z dnešního pohledu až nepochopitelné úsilí. Celé moje dny se točily kolem kojení. Zároveň jsem cítila, že problém je hlavně v dítěti - mělo mizerný ssací reflex, neumělo pořádně stisknout a napít se, byť kojící poloha byla v pořádku. Délka kojení byla přes veškerou snahu nesmyslně dlouhá a neefektivní. Sama se v noci nebudila a po probuzení a přiložení obratem znovu usínala.
Prvních pět měsíců jsme si vydřely s dokrmem, ale nevzdala jsem se. Pak přišly příkrmy, malá se uklidnila, začala pěkně přibírat a kojení nám vydrželo do dvou let.

Před druhým těhotenstvím jsem už byla dokonale teoreticky připravená. V kapse diplom laktační poradkyně, všechny předchozí chyby identifikované + jedna nakonec úspěšná praktická zkušenost.
Byla jsem rozhodnutá, že pokud to přes to všechno zase nepůjde, vzdám to! Nenechám už se vláčet hormony a vyděračským trendem! Ano, přesně to jsem si pomyslela, když jsem v jedné zoufalé chvíli najela na stránky Nutrilonu, abych nastudovala, které mlíčko bude pro mé dítě nejvhodnější. Vyběhlo na mě okno, křičící něco o tom, že kojení je nejlepší výživou pro mé dítě, teprve potom je umělá mléčná výživa, a jestli jsem teda pro úspěch kojení udělala opravdu všechno?! Myslela jsem, že padnu. A ano - rozbrečela jsem se!

No a jak to dopadlo? Tentokrát se mi narodila holčička s luxusním ssacím reflexem. Ten diametrální rozdíl byl znát už u prvního přiložení, láskyplně jsem pozorovala její malou pusinku, hledající tvrdošíjně zdroj mlíčka.
Přestože bylo ze strany miminka vše v nejlepším pořádku, moje mléko mělo zase zpoždění. Poučena předchozím pětidenním pobytem v porodnici jsem už ale na nic nečekala a miminko nechala dokrmovat od prvního dne. Doma jsem se krásně rozkojila, byla to obrovská odměna, neskutečné zadostiučinění!

I když je něco přirozené, neznamená to, že to přirozeně půjde každému. Že stačí zavřít oči a věřit - tomu, sobě! Vždycky bylo nějaké to procento žen, které měly s kojením holt smůlu, ač pro to udělaly všechno. Dneska to naštěstí nemusíme tak hrotit, protože máme po ruce kvalitní náhražku.

Někdy může být chybou slepě věřit, že něco půjde a dávat tomu nekonečně šancí, zvlášť když je tu dítě, a to dítě má hlad...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 14. května 2016 v 1:23 | Reagovat

Já mám taky hlad na prsa. :)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. května 2016 v 14:13 | Reagovat

Já tenhle problém neměla. Všechny moje děti se narodily hladový a skoro od začátku připravený žrát :-)
Tedy, synek mě nejdřív poblil. On už si, hladovec, dal předtím loka plodovky :-)
Po čtrnácti měsících se rozhodl, že už mu to nechutná a konec.
Slečince přestalo chutnat na jedenácti měsících, ale moje tělo to odmítlo akceptovat, takže jsem pak pár let trpěla děsnými migrénami, než mi strýc mého manžela, gynekolog, řekl, že bych se toho mléka měla zbavit...
A princeznička, ta byla hltoun. Jediný chvíle, kdy neřvala, když měla prso v puse. Dokud nezačala plnohodnotně lézt. Do té doby jsem buď kojila a nebo si zacpávala uši.
Po třetích narozeninách jsme mlíko dali Ježíškovi, já už byla doslova vycucaná...
No, prý kojený děti nejsou obézní. S příkrmem, zeleninou, jsem začala až někde na sedmém, osmém měsíci, do té doby byla jen plně kojená a stejně...
Taky jsem kojila holčičku kamarádce.
Někdy to prostě opravdu nejde a tak holky jezdily na kojení k nám...
Tehdy se synek trošku vztekal, někdo mu kradl mlíko :-)

3 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 16. května 2016 v 22:08 | Reagovat

Já jsem podcenila přípravu záměrně, doufala jsem, že se všechno naučím v porodnici už přímo s živým Otylem. Naneživo to u mě jako dyspraktika nemá cenu :) Jenže každá sestřička mi radila něco jinýho :) Jedna mi už od začátku cpala klobouček, druhá mi ho brala. Jedna by dokrmovala snad hned, druhá by ještě klidně počkala až Otyl bude doopravdy potřebovat. Jedna chtěla, abych ho důsledně vážila před každým pokusem o krmení na váze, druhá říkala, že je to blbost, že se ta ručička stejně pořád kmitá (a pravdu měla :). Jedna mi doporučila homeopatika, druhá se křižovala jen co je u mě na stolku zahlédla. Když jsem se celá zmatená ptala doktora jako vyšší autority, tak mě odkázal na sestřičky, že jsou na to studovaný :)

4 Kosma Kosma | Web | 16. května 2016 v 23:22 | Reagovat

[2]: To se ale nesmí, kojit cizí děti! :-)

[3]: To je přesný! Já měla pocit, že si s tím "baby friendly" přístupem moc neví rady! A mmch, na druhý porod jsem změnila porodnici - ve třetím měsíci jsem kolem té první šla a chytil mě takový tlak u žaludku, že jsem se rozhodla jít raději do neznáma! :-)

5 Janinka Janinka | E-mail | Web | 17. května 2016 v 14:39 | Reagovat

Ono hrozně moc záleží na sestřičkách v porodnici a na přístupu k maminkám. Jedna radí kojit po koupání, jedna před koupáním, jedna bradavky mazat, druhá nemazat, tahle mi cpe klobouček, tamta bez kloboučku. A ještě se ptá, kdo vám takovou kravinu poradil?
Já měla mléka moc, prsa jako balóny, dítko bylo při chuti a stejně jsem v porodnici trpěla při kojení jako zvíře, protože se mi v prsou usídlil zánět. Ale nakonec jsme to dali :-).

6 Kosma Kosma | Web | 18. května 2016 v 20:53 | Reagovat

[5]: A dobře že je to za náma, což? :-) No mě posílali na odsávačku, i když jsem neměla ještě žádný mlíko - akorád mi tím pohmoždili prsa, připadala jsem si jak pokusnej králík! :-(

7 Janinka Janinka | E-mail | Web | 18. května 2016 v 20:58 | Reagovat

[6]: To si piš, já už nikdy více :-).

8 Jana Jana | E-mail | Web | 6. října 2017 v 6:46 | Reagovat

Kojení je jedna z mála negativ u Miloušů - nemají tam dobře proškolený personál a rychle cpou kloboučky a příkrmy. Takže vlastně trochu dopředu už hledám laktační poradkyni. I když ... Asi o tom napíšu článek - jak to vidím před porodem a jak po něm :) Každopádně je stejně hrozné, jak každá doba vnímá něco jiného jako to správné (dnes je IN pouze kojení)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama